Náš dar nemocnici ve Štrpcích |
Neděle 6. listopadu 2011
V pokladně sdružení jsme v tu dobu neměli dostatek finančních prostředků a sponzor na obzoru žádný. Což takhle sbírka?Ale jakou naději má sbírka ve prospěch Srbů v českém prostředí, kde po dvě desetiletí noviny v německém vlastnictví a „naše“ televize s „naším“ rozhlasem soustavně živí nenávist vůči Srbům, uveřejňují překroucené a vylhané zprávy a zaujaté protisrbské komentáře samozvaných „balkanologů“. Úspěšná sbírka je proto v krátkém časovém horizontu málo reálná a čas nám běží. To jsme ještě netušili, že na Kosovu v několika v blízkých měsících opět poteče srbská krev a zdravotní materiál bude akutně potřeba.
Štrpce jsou horská obec ležící vysoko v Šarplanině, krásném pohoří na hranicích Kosova a Makedonie. Nachází se uprostřed polozapomenuté srbské enklávy, o které se málo píše a málo mluví, kam zatím albánští vetřelci ještě nestačili proniknout. Co není, brzy bude. Až albánská narkomafie přijde na to, že může propírat své špinavé peníze přes horské hotely a rekreační střediska, bude po srbské enklávě. Zatím jsou ale Štrpce stále srbské. Uprostřed nich je Dom zdravlja, malá spoře vybavená nemocnice s dobrým lékařským týmem. Protože Kosovo je nejjižnější provincií Srbska, byť v současnosti okupované vojsky NATO, dotuje nemocnici srbská vláda ze svých peněz. Těch ale není dost. Stačí na platy, ale nestačí na moderní vybavení a někdy scházejí peníze i na léky. Nemocnice léčí zdarma. Dole pod horami v albánském prostředí byly nemocnice „privatizovány“ (patřily srbskému státu, ale rozebrala si je věrchuška teroristické UÇK, která nyní vládne Kosovu a Metochii). I triviální léčba jde v privatizovaných albánských nemocnicích a klinikách do peněz. Není proto divu, že do Štrpců zajíždí vedle místních Srbů i mnoho Albánců, například z nedalekého Prizrenu. Z 300 denních pacientů tvoří Albánci čtvrtinu a noční pohotovost ošetří dalších 70 pacientů z toho Albánci představují celou polovinu, průměrně tady za den projde Domem zdravlja 370 pacientů a z to je 110 Albánců.
Dom zdravlja ve Štrpcích jsme si vybrali jako cíl našeho daru.
Ale byl tu stále tan problém, jak dostat materiál, kterého byl plný kontejner, na místo určení do Štrpců? Co tak využít našich vojáků, kteří jsou součástí okupační armády NATO a jsou posádkou v kosovském Šajkovici? Jejich mise v listopadu končí a určitě budou stěhovat materiál zpět do republiky. Přitom by měli mít volné kapacity nákladních aut na cestě na jih.
Problém s převozem zdravotnického materiálu na Kosovo vyřešil čestný předseda našeho sdružení, poslanec Jaroslav Foldyna docela elegantně. Jako poslanec se obrátil na ministra obrany, ministr se pak obrátil na velení armády a velení armády na českou misi KFOR. Tak šly prosby, příkazy a rozkazy. Nakonec si materiál armáda vyzvedla, proclila, odvezla na svou základnu v Šajkovci nedaleko od města Podujevo. Pak přišlo 23. září 2011 a velitel české jednotky AČR KFOR major Ing. Josef Nejedlý předal jménem Armády České republiky a našeho sdružení Přítel Srbů na Kosovu řediteli Domu zdravlja ve Štrpcích doktoru Radojku Savićovi materiál darovaný Úrazovou nemocnicí v Brně.
Pravda, naše armáda za zásilky vyselektovala deset přibalených knížek profesora Rajka Dolečka „Rozmluvy s generálem Radkem Mladićem“. Prý se nad tím vojáci radili v širším kruhu i v Praze a došli k závěru, že by to narušilo takticko-operační cíle naší jednotky v KFOR. Bylo tím „takticko-operačním cílem“ vyklízení základny v Šajkovci a její předání kosovsko-albánským úřadům? Nebo si armáda nechtěla pohněvat spřátelené velmoci? Zdůvodnění nám není jasné dodnes. Knížky vadily za každé totality. Kdo pozoruje akce NATO v posledním desetiletí a naši kolaborantskou politiku, hujersky schvalující každou hanebnost Velkého Bratra, asi se moc nediví. Mnozí Češi mají šplhání za nejoblíbenější sport.
Velký dík za to, že akce proběhla úspěšně a dar se dostal na Kosovu do správných rukou, patří panu Ing. Václav Hajnému, brněnskému příteli Srbů, který byl u zrodu celé akce. Za pomoc při organizování transportu na Kosovo patří dík veliteli útvaru českého KFOR na základně Šajkovac, ale i dalším vojákům naší armády, například panu podplukovníkovi Tomšíčkovi a příslušníkům vojenského útvaru v Pardubicích-Semtíně. Vojáci, kteří znají kosovskou skutečnost z vlastní zkušenosti, bezpečně vědí, kdo na dnešním Kosovu potřebuje pomoc a na kterou stranu se mají postavit. Českým vojákům patří dík už proto, že za několik dní po předání materiálu padly na Kosovu výstřely ze zbraní NATO a do nemocnic bylo převezeno 7 postřelených srbských civilistů. NATO zahájilo za asistence kosovsko-albánské policie „nezávislého“ kvazistátu a evropské mise EULEX poslední fázi etnického čištění Kosova.
Kdo chcete podpořit naše akce a projekty – přispějte laskavě na konto občanského sdružení Přátelé Srbů na Kosovu - 989 111 / 5500 - nebo na transparentní účet sbírky určené na pomoc ohroženým srbským rodinám na Kosovu (33 53 53 / 5500). Darovací smlouvy a potvrzení o příjmu peněz pro daňové účely posíláme dárcům na požádání do 5 pracovních dnů.
Za Přátele Srbů na Kosovu o. s. Václav Dvořák, Praha, 6. 11. 2011 |