|
Čtvrtek, 24. ledna 2019 / Jiří Sládek 
|
| Albánský premiér Edi Rama dal znovu najevo, že jeho konečným cílem je spojit Albánii s Kosovem. Na začátku týdne prohlásil, že podporuje dosažení konečné dohody Prištiny s Bělehradem, kterou Srbsko uzná nezávislost Kosova, což umožní spojení Kosova s Albánií. Spojené státy a Evropská unie mají podle něj právo a závazek přimět strany ke konečné dohodě. |
Kosovské městečko Vermica u albánských
hranic s nějakými pěti stovkami obyvatel si už rýsuje světlou
budoucnost. Město na březích Bílého Drinu, kde dnes nezaměstnané mladíky
živí pašování padělaných dokumentů a zbraní, už možná brzy přestane být
provinčním centrem na kraji Kosova, bývalé jugoslávské provincie.
Stačí, když hranice zmizí, jak o tom teď mluví premiér Rama. Pokud se
jeho sny o Velké Albánii zhmotní, z Vermici, ležící na hlavní spojnici
metropolí obou zemí – Prištiny a Tirany, se rázem stane křižovatka v
srdci hornaté země.
„Přejeme si konečnou dohodu mezi Srbskem a
Kosovem, která vyústí v uznání Kosova, prohlásil premiér s tím, že tato
dohoda umožní sjednotit Albánii s Kosovem. „Takovou dohodu by měly uznat
a garantovat Spojené státy i Evropská unie, vyslovil se tento týden
Rama v pořadu prištinské televize Svobodná zóna.
Evropské
politiky z toho polil studený pot. S něčím takovým se před dvaceti lety,
kdy skončily nálety NATO a Bělehrad ztratil nad Kosovem kontrolu,
rozhodně nepočítalo. Samostatné Kosovo i dnes stále odmítá uznat několik
zemí Unie, třeba Slovensko či Španělsko
Naznačované spojení
Kosova a Albánie je něčím, co západní politici vždy vylučovali. Navíc
panují obavy, že spojení by povzbudilo k odštěpeneckým snahám i početnou
albánskou menšinu v Makedonii, kde rovněž dřímá letitá národnostní
nevraživost.
Západ chce mít na Balkáně klid, ten však nepřichází
Jenže Albánci už si zvykli, že ve sporu se Srbskem mají sympatie Západu
vždy na své straně. Tak proč toho znovu nevyužít? Když kosovští Albánci
vyhlásili před deseti lety jednostranně nezávislost, protestoval
víceméně jen Bělehrad podporovaný Ruskem. Albánci zřejmě počítají s tím,
že to tak bude i nadále.
Jenže tyto západní sympatie se
vytrácejí přímo úměrně tomu, jak kosovští politici rozdmychávají spory
se Srbskem. Západní diplomaté si ze všeho nejvíc přejí mít na Balkáně
klid. A ten nepřichází.
Jednání mezi Bělehradem a Prištinou o
normalizaci vztahů se zadrhla. Ke zvýšení napětí přispělo rozhodnutí
kosovských úřadů zavést stoprocentní clo na srbský dovoz. V prosinci pak
schválil kosovský parlament přeměnu tamních bezpečnostních sil na
pravidelnou armádu. Ani s tím Západ ve svých plánech nepočítal.
Srbové
tak mají obavy o osud svých krajanů, kteří žijí hlavně na severu
Kosova. A kosovské kroky popudily i Brusel. Šéfka unijní diplomacie
Mogheriniová vyzvala kosovské lídry, aby vysoká cla neprodleně zrušili.
Ti to ale odmítají.
„Celní tarify jsou jediným nástrojem, kterým
může kosovská zahraniční politika vytvářet tlak na Srbsko,“ uvedl
kosovský vyjednavač Shpend Ahmeti. A kosovský premiér Ramush Haradinaj
rovnou prohlásil, že cla budou trvat tak dlouho, dokud Bělehrad neuzná
kosovskou nezávislost. „Evropa si může říkat, co chce, my se cítíme být
částí Albánie, říká Bezim Shanaj, osmnáctiletý prodavač z Vermici.
Zdroj.
|
