Děkujeme všem dárcům
za finanční prostředky pro
občany vytopených srbských
měst Obrenovac a Krupanj.
Bylo vybráno přes 27 000 Kč.
Za ně jsme pořídili
polštáře a přikrývky
pro nejchudší z vyplavených.
Děkujeme i za dar školních brašen.
Zde si můžete prohlédnout foto
z předávní vašich darů.
Ještě jednou díky za vaši štědrost.



Právě připojeni - hostů: 87 

DOPORUČENÉ KNIHY

Alexander DORIN

SREBRENICA





Právě (19.12.2013) vyšla výborná kniha.

Alexander Dorin, Švýcar s jihoslovanskými kořeny, odhaluje snad největší mediální a politický podvod, který byl na nás dosud spáchán. Českému čtenáři přináší mnoho otřesných faktů a dosud chybějících informací. Kniha zároveň nepřímo ukazuje na hanebnou úroveň české mediální scény. Její čtení nedoporučujeme zarytým pravdoláskařům. Mohla by u nich vyvolat silnou depresi či infarkt.

Po přečtení se budete na svět dívat docela jinak.

Cena: 330 Kč + poštovné+balné



Objednávky na:

http://www.amabilis.cz/botanika/eshop/0/0/5/125-SREBRENICA




DOPORUČENÁ KNIHA:



Prof. Dr. Rajko Doleček

Necenzurované obrazy II.





Kniha plná faktů z nedávné historie Evropy, jejichž zveřejnění se mnohým mocným dnešního světa nelíbí. Ukazuje na pravé viníky posledních balkánských válek a krvavého rozpadu Jugoslávie. Čtení této knížky vás nenechá lhostejnými.




Visits today: 101
Visits total: 489048
  • Kosovo
  • Kosovo
  • Kosovo
  • Kosovo
Američané hledají pravdu (6): Zločincům ani den trestu Tisk Email

Kniha amerických autorů "Masakr ve Srebrenici: důkazy, kontext, politika" vysvětluje, proč oficiální verze událostí o nejkontroverznější válečné události v Bosně je plná lží a tajemství.

Jestliže systematické vraždění srbských civilistů na západ od Driny páchané Naserem Oričem není považováno za zločin proti lidskosti,

utváří to obraz o politických cílech sponzorů haagského tribunálu (ICTY), především americké velvyslankyně Madeleine Albrightové, která organizovala jmenování hlavních žalobců a klíčových figur svázaných s Tribunálem, píše George Bogdanić v knize "Masakr ve Srebrenici".

Egypťan Cherif Bassiouni, vedoucí Komise expertů OSN a přednášející islámské právo v Chicagu, se ve své závěrečné zprávě expertní komise vůbec nezmiňuje o Orićových vražedných útocích na okolní populaci, i když měl k dispozici forenzní důkazy z rozsáhlé zprávy bělehradského patologa doktora Zorana Stankoviće.

Naproti tomu, k rozhodnutí o obvinění vůdců bosenských Srbů Radovana Karadžiče a generála Ratka Mladiče z genocidy za události v Bosně z roku 1992 došlo necelé dva týdny po obsazení Srebrenice bosenskými Srby a posloužilo k diplomatické izolaci bosenských Srbů. 
Vzhledem k tomu, že USA a další stálí členové Rady bezpečnosti měli právo veta, práce soudu byla veskrze politická, takže dokonce i nejšpinavější zločiny muslimských jednotek měly pro soud nízkou prioritu, říká Bogdanić a dál vysvětluje: "Orićovo ničení srbských vesnic vytvořilo v roce 1993 ve Srebrenici pro jeho vojska dva velké problémy. Srebrenica, co se jídla týká, byla závislá na vypleněných srbských vesnicích a tyto zdroje byly zničeny.

Mezitím, Srbové, kteří přežili masakry, dělali před muslimskými liniemi všechno možné pro to, aby zablokovali konvoje mezinárodní pomoci. Muslimští uprchlíci si stěžovali, že jídlo vždy došlo k Orićovi a ten organizoval lukrativní černou burzu. Mezinárodní činitelé vyzývali uprchlíky, aby si vybrali svého muže, který by sám organizoval rozdělování potravin, ale ten byl zabit den poté, co byl zvolen.

Druhý Orićův problém vznikl, když bosenští Srbové, po masakru ve vesnici Kravica na pravoslavný Štědrý den v roce 1993, vytvořili Drinský sbor, aby chránil srbské obyvatelstvo, které přežilo a aby zničil Orićovy síly. Po porážce u Cerske a Konjević Polje byl Orić zatlačen zpátky do Srebrenice. "Kdyby nebylo úsilí jednotek OSN," napsal John Pamfret ve Washington Post, "Orić by byl mrtvý, zajatý, nebo by žil po lesích". Namísto toho tento válečný magnát nyní mohl využívat jako štít srebrenické civilisty, kteří na něm byli závislí. Orićovi bylo umožněno zůstat v Srebrenici, neboť podle lorda Owena, "Rada bezpečnosti učinila osudové rozhodnutí, když na Srebrenici a její okolí nahlížela jako na bezpečnou zónu, zbavenou ozbrojených útoků, a přitom nebylo dokončeno odzbrojení muslimů ani nebyly určeny hranice této zóny“, a dodal: "Základní chybou konceptu "bezpečné zóny" podle názoru sil OSN bylo, že muslimové se mohli vyhnout odzbrojení, což učinilo celou koncepci nebezpečnou.“

"Pátého února 1994 smrtící ostřelování trhu Markale v Sarajevu, při kterém bylo zabito 49 lidí a zraněno 200, umožnilo Americe uskutečnit nátlak na OSN, aby přijala systém pastí, v kterém by každý útok Srbů na chráněné oblasti mohl vyvolat letecký úder proti nim", pokračuje Bogdanić.

"Ministerstvo zahraničí a americká velvyslankyně Madeleine Albrightová rychle odsoudily Srby za explozi a muslimská strana se snažila zastavit jednání ... 7. února 1994 velitel UNPROFOR Francis Briquemont hlásil šéfovi civilní mise OSN Yasushi Akashimu, že "bosenská armáda v Sarajevu denně provokuje Srby. Od poloviny prosince, bosenská armáda učinila další krok proti srbským předměstím Sarajeva, využívajíc těžkého dělostřelectva." Bosenskosrbský vůdce Radovan Karadžič navrhl bosenskému prezidentovi Alijovi Izetbegovičovi výměnu Vogošća, předměstí Sarajeva v držení Srbů, za Srebrenici. Nakonec prostředníci přijali tuto ideu, ale podle Bogdaniće Izetbegovićovým problémem bylo, že veřejně nemohl podpořit tuto myšlenku, aby neztratil podporu představitelů tvrdé linie, kteří ho přivedli k moci.

"V rozhovoru s reportérem muslimského periodika Dani v roce 1998 Hakija Meholjić, souputník Nasera Oriče, bývalý policejní náčelník Srebrenice, připomněl, že na Bosňácké konferenci v Sarajevu v roce 1993 Izetbegovič řekl, že s prezidentem Clintonem diskutoval různé scénáře pro Srebrenici", píše Bogdanić a uvádí rozhovor: „Meholjić: Přijal nás prezident Izetbegović a hned po uvítání se nás zeptal ´Co si myslíte o výměně Srebrenice za Vogošće?´ Nastalo ticho a pak jsem řekl: ´Pane prezidente, když je to hotová věc, nebylo nutné nás zvát. My se musíme vrátit a tváří v tvář lidem osobně přijmout tíži tohoto rozhodnutí´. Novinář: ´Takže vy jste odmítl Izetbegovićovo rozhodnutí?´ Meholjić: ´Odmítli jsme to bez diskuze. On na to pak řekl: ... ´Víte, Clinton mi v dubnu 1993 nabídl, aby četnické síly vstoupily do Srebrenice, zabijí 5000 muslimů a poté bude následovat vojenská intervence´.“

Později poskytl Meholjić rozhovor o tomto šokujícím Izetbegovićově prohlášení pro jeden nizozemský dokumentární film, který byl promítnut jako důkaz u soudu. Podle tohoto dokumentu prezidenta Izetbegoviće stran tohoto údajného prohlášení vyslýchali vyšetřovatelé OSN. On to popřel a prohlásil, že přijal názor delegace ohledně výměny území. Velvyslanec US Robert C. Frasure pracoval na diplomatickém řešení, při kterém by se uskutečnila výměna Srebrenice, Goražde a Žepy za předměstí Sarajeva, která drželi Srbové.

"Ale stejné americké tvrdé linii, která organizovala nelegální dodávky zbraní muslimům, se podařilo na jaře roku 1995 zničit diplomatickou iniciativu Frasurea", píše Bogdanić.
"Efekt nátlaku, který vykonávali američtí vyjednávači, se stal vědoucím pozorovatelům zřejmý, když vojska bosenských Srbů ustoupila z měst západní Bosny, jako bylo Bosanske Grahovo a Glamoč a nechali srbské obyvatelstvo v západní Bosně na milost a nemilost chorvatským a muslimským útokům. Tato místa se brzy stala oblastí přípravy operace "Bouře", chorvatského útoku na sousední Srbskou Krajinu a později společné chorvatsko-muslimské kampaně vyhnání srbské populace z oblasti Bosenské Krajiny. V tu samou dobu, měsíc před tím, než Srbové obsadili Srebrenici, bosenská vláda náhle stáhla svých 18 vysokých velitelů ze Srebrenice ..."Potom Generální štáb bosenské armády nařídil 28. divizi provést sérii útoků, kterými by Srby vtáhli do konfliktu.

Scénář zrady.

Jak dosvědčil generál Sefer Halilović: "V té době bylo vydáno mnoho rozkazů k sabotáži chráněné zóny“. To se týkalo i nesmyslných vojenských útoků na strategicky nedůležitou nedalekou vesnici Višnjicu. Poslední operací byl útok na jednotky bosenskosrbské armády nacházející se na silnici jižně od Srebrenice, jen několik dní před obsazením téměř nebráněného města Srby.


Ibran Mustafic, vůdce muslimské strany SDA ve Srebrenici, který se střetával s Naserem Oričem a byl těžce zraněn při dvou pokusech ho zavraždit, řekl Slobodne Bosně: "Scénář zrady Srebrenice byl pečlivě připraven. Bohužel, bosenské prezidium a armáda byli do toho zapojeni ... kdybych dostal rozkaz k útoku na srbskou armádu z demilitarizované zóny, bez přemýšlení bych takový rozkaz odmítl vykonat. Zeptal bych se toho, kdo ten rozkaz vydal, zda by přivedl svoji rodinu do Srebrenice, pak bych mu dal pušku, aby organizoval útoky z demilitarizované zóny. Věděl jsem, že takové nestydaté, vypočítavé kroky vedou náš lid ke katastrofě. Ten rozkaz přišel ze Sarajeva a z Kaknja.

Britský podplukovník Jim Baxter, zástupce velitele UNPROFOR Ruperta Smithe, řekl Timovi Ripleyovi, "Oni (bosenská vláda) věděli, co se děje ve Srebrenici. Jsem si jistý, že se rozhodli ji obětovat."

Šablona podvodu.

Velitel UNPROFORu  Francis Briquemont popisuje šablonu manipulace, ke které se muslimové uchylovali v Goražde, Bihaći a Srebrenici: „Bosenská armáda napadne Srby z bezpečných zón a když Srbové odpoví, především na frontové linii, bosenské prezidium napadne UNPROFOR, že je nebrání a vyzve k bombardování srbských pozic.“

Úmyslné odvolání.

Kdyby se bosenská vláda rozhodla Srebrenici bránit, 5500 ozbrojených bojovníků by bylo bývalo více než dost, aby odrazilo 200 bosenskosrbských vojáků se čtyřmi tanky, kterým bylo umožněno, aby se zmocnili 11. července města, píše se v knize "Masakr ve Srebrenici."

Podle britského vojenského analytika Tima Ripleye, holandští vojáci později "viděli bosenské oddíly, jak opouštějí Srebrenici a když procházeli okolo jejich pozorovacích stanovišť, nesli zcela nové ještě nerozbalené protitankové zbraně ". Tyto a další podobné zprávy podpořili podezření důstojníků OSN a zahraničních dopisovatelů.


Pramen:

http://www.vesti-online.com/Vesti/Tema-dana/154111/Amerikanci-traze-istinu-6-Zlikovcima-ni-dana-kazne

Překlad: Václav Dvořák