Děkujeme všem dárcům
za finanční prostředky pro
občany vytopených srbských
měst Obrenovac a Krupanj.
Bylo vybráno přes 27 000 Kč.
Za ně jsme pořídili
polštáře a přikrývky
pro nejchudší z vyplavených.
Děkujeme i za dar školních brašen.
Zde si můžete prohlédnout foto
z předávní vašich darů.
Ještě jednou díky za vaši štědrost.



Právě připojeni - hostů: 73 

DOPORUČENÉ KNIHY

Alexander DORIN

SREBRENICA





Právě (19.12.2013) vyšla výborná kniha.

Alexander Dorin, Švýcar s jihoslovanskými kořeny, odhaluje snad největší mediální a politický podvod, který byl na nás dosud spáchán. Českému čtenáři přináší mnoho otřesných faktů a dosud chybějících informací. Kniha zároveň nepřímo ukazuje na hanebnou úroveň české mediální scény. Její čtení nedoporučujeme zarytým pravdoláskařům. Mohla by u nich vyvolat silnou depresi či infarkt.

Po přečtení se budete na svět dívat docela jinak.

Cena: 330 Kč + poštovné+balné



Objednávky na:

http://www.amabilis.cz/botanika/eshop/0/0/5/125-SREBRENICA




DOPORUČENÁ KNIHA:



Prof. Dr. Rajko Doleček

Necenzurované obrazy II.





Kniha plná faktů z nedávné historie Evropy, jejichž zveřejnění se mnohým mocným dnešního světa nelíbí. Ukazuje na pravé viníky posledních balkánských válek a krvavého rozpadu Jugoslávie. Čtení této knížky vás nenechá lhostejnými.




Visits today: 108
Visits total: 489055
  • Kosovo
  • Kosovo
  • Kosovo
  • Kosovo
Američané hledají pravdu (2): Madeleine prospala masakr Email

Středa, 3. srpna 2011
Edward Herman, profesor financí na University of Pennsylvania, přední kritik americké politické ekonomie a médií, se zabývá výzkumem novinářského zpravodajství a kosovské krize, stejně jako politikou genocidy. Jako spoluautor knihy "Masakr ve Srebrenici" říká, že srebrenické události lze nejlépe pochopit v souvislosti s válkou USA a NATO proti Srbsku a destrukcí Jugoslávie.


V této válce, která následovala po zhroucení sovětského bloku, kdy Jugoslávie přestala být spojencem Západu,  ty síly vedené Srbskem byly označeny za nepřítele, protože stály o zachování federální Jugoslávie, zatímco síly, které se snažili o její rozbití, Slovinci, Chorvaté, bosenští muslimové a kosovští Albánci dosáhly toho, že pro západní mocnosti se staly "bojovníky za svobodu," říká Herman.

Příležitost pro padělání
V této vysoce zelektrizované politické atmosféře došlo ve Srebrenici v červenci 1995 k masakru, vysvětluje tento vědec a pokračuje: "Brzy byl deklarován jako ,genocida´ a ,nejhorší masakr v Evropě od druhé světové války´, a počet obětí byl rychle zafixován na 8000 "mužů a chlapců". Toto číslo poprvé uvedl Červený kříž, ale ne na základě důkazů o vraždě 8000 či dokonce o smrti 8000 lidí, ale na základě odhadnutého počtu bosenských muslimů, zajatých Srby (3000) a na základě počtu těch, kteří zpočátku byly prohlášeni za "nezvěstné" (5000). I přesto, že Červený kříž neměl žádné důkazy, že 3000 vězňů je údajně mrtvých, stejně jako bylo brzy potvrzeno, že mnoho z oněch 5000 "nezvěstných" se s jistotou probilo přes linie bosenských Srbů, a ačkoli mnoho jich zemřelo v těžkých bojích při pochodu bosenských muslimů ze Srebrenice - počet 8.000 nebyl nikdy revidován a od té doby zůstal nezměněn.

Navíc, velmi rychle byl uveden do používání termín "poprava", který také v příštích patnácti letech zůstal nezměněn ... Věříme, že se značný počet poprav v Srebrenici v červenci 1995 po evakuaci "bezpečné zóny" odehrál. Ale jsme také přesvědčeni, že tento počet nebyl vyšší než počet srbských civilistů zabitých v místech okolo Srebrenice silami bosenských muslimů, které v posledních třech letech působily v "bezpečné oblasti" (výrazně nad 1000, podle jednoho odhadu 3387), a ne větší než počet zabitých Srbů v etnické čistce provedené Chorvaty v západní Slavonii a Krajině v květnu a srpnu 1995 (více 2500)“, říká Herman. „Hra s čísly a publicita, která byla věnována masakru ve Srebrenici a současné ignorování kontextu vražedných akcí ostatních stran bosenského konfliktu spočívalo na politických zájmech", říká Herman, a dodává:" Tyto politické zájmy významně ovlivnili zájmy západních představitelů, Mezinárodní tribunál pro bývalou Jugoslávii, který zorganizoval Západ, Organizaci spojených národů, v které dominoval Západ a západní média."

Edward Herman konstatuje, že Rada bezpečnosti OSN 16. dubna 1993 vyhlásila Srebrenici za "bezpečnou zónu", tj. oblast, která má být "bez ozbrojených útoků a jiných nepřátelských akcí."

Osmačtyřicet hodin poté, Ochranné síly Organizace spojených národů v Bosně a Hercegovině (UNPROFOR) uzavřely dohodu o zastavení palby mezi ABS (bosensko-srbská armáda) a bosensko-muslimskou armádou (BMA), ve které se ABS zavázala ukončit bojové akce pod podmínkou, že UNPROFOR zajistí odzbrojení všech v chráněné zóně.

"Přesto Srebrenica zůstal ozbrojeným táborem, ze kterého bosensko-muslimské jednotky a polovojenské formace se pravidelně vydávaly do útoků a zničily mnoho srbských vesnic a zabily do konce války celkem více než 3000 Srbů. U Srbů se vyvinul silný motiv pomsty, a dokonce měli i seznamy vrahů, z nichž někteří byli nepochybně chyceni a hromadně popraveni v červenci 1995. Ale v okamžiku masakru, probíhaly i těžké boje, ve kterých tisíce těžce ozbrojených muslimských bojovníků 28. divize bosensko-muslimské armády ustupovalo ze Srebrenice a jejího okolí k muslimským liniím okolo Tuzly. Mnozí z nich se probili do těchto linií (a na jugoslávské území) ale velké množství z nich padlo v boji.

Bosenští Srbové také hlásili významné ztráty, více než 500 vojáků. Nejistota v počtu a příčinách smrti poskytla mimořádnou příležitost k padělání dat, zejména proto, že bosensko-muslimská vláda odmítla předat Červenému kříži seznam těch, kterým se podařilo probít k muslimským liniím. Ačkoli tato taktika byla krutá k příbuzným vojáků ze Srebrenice a celé Bosny, umožnila inflaci počtu pohřešovaných a těch, kteří byli oběťmi poprav. Počet 8000 byl původně získán na základě odhadu počtu zajatých (3000) plus 5000 těch, kteří se stáhli ze Srebrenice směrem ke střední Bosně. V té době se ukázalo, že velkému množství z oněch 5000 se podařilo prorazit, ale odmítání bosensko-muslimské vlády zveřejnit jejich jména umožnilo, že počet více než 8000 přežil a udržel od té doby svou dynamiku.


Poté byl počet 8.000 udržován oficiálními potvrzeními, svědectvími očitých svědků, důkazy o masových hrobech, rostoucím množstvím identifikací pomocí DNA a aktualizovanými seznamy nezvěstných (přičemž se celkový počet nezměnil). Ale je několik svědků, kteří svědčili před tribunálem ICTY, že viděli popravy – mluvili nejčastěji o fámách a téměř všichni měli pro to politické nebo osobní zájem. Nejslavnější z nich je Dražen Erdemović, Chorvat z Tuzly, který sloužil v bosensko-srbské armádě, uveden byl ve zprávě Organizace spojených národů z roku 1999. V květnu 1996 byl prvním, který byl Tribunálem uznán vinným na základě dohody. Na začátku se vyhnul soudu na základě duševní lability, což jen o několik týdnů později nevyloučilo jeho svědectví a to bez křížového výslechu. Erdemović se velmi zkompromitoval a jeho svědectví byla rozporuplná a nepodložená žádnými nezvratnými důkazy. "

Pochybný původ těl

„V 43 'hromadných hrobech spojovaných se Srebrenicí´ bylo od roku 1996 do roku 2001 nalezeno 2600 těl. U těl bylo nalezeno 448 pásek na oči a 423 pout na rukou jako důkaz pravděpodobné popravy, což procentuálně ukazuje na poměr jedné popravy na 6 těl. Ale kolik dalších bylo oběťmi poprav a kolik jich zahynulo v boji, nebylo nikdy prokázáno. Také přesný původ 7.500 těl nalezených v Tuzle je nejistý. Byla opakovaně zaznamenána tvrzení o tajných exhumacích a novém pohřbívání na vzdálenějších místech, což zvýšilo počet údajných masových hrobů do konce roku 2008 na 70 ...

„Zda bosenští Srbové uprostřed války a pod silným vojenským tlakem měli dost prostředků k provádění masových poprav a kopání masových hrobů, poté na masové exhumace a následně na nové masové pohřbívání - není pravděpodobné. A že by mohli doufat, že to všechno projde bez povšimnutí, to by bylo šílené. Na začátku srpna 1995 Madeleine Albrightová dokonce varovala, ´budeme vás pozorovat´. Nicméně, doposud žádný satelitní nebo letecký snímek nebyl veřejnosti nabídnut, a to ani jak zachycuje běžící popravu, ani kopání hrobů, ani nákladní těl na auta, ani exhumaci a opětovné pohřbívání", řekl Edward Herman.

Chyby v seznamech

Tvrzení o 8.000 obětech se opírají o seznamy nezvěstných a identifikacemi DNA, říká Edward Herman, "mezitím nyní, 15 let po událostech, tyto seznamy obsahují zjevné chyby. Některá jména jsou uvedena dvakrát, je v nich nedostatek transparentnosti při doplňování jmen do seznamu a ověřování údajů o tom, kde byl onen jednotlivec naposledy viděn. Není znám počet, pravděpodobně velký, těch, kterým se podařilo uniknout a začít nový život. Problém s identifikacemi DNA je jak technický, tak i v tom, že se neurčuje, jakým způsobem a kdy došlo k smrti."

Srbové se stali muslimy

„Srebrenica se stala symbolem srbského zla, i přes velký problém v počtu poprav“, říká Edward Herman, „protože mnoho těl nalezených v masových hrobech byla těla zabitých v boji, jež bylo obtížné odlišit od obětí poprav, a protože se mnoha bosenským muslimům, kteří odešli ze Srebrenice, podařilo dosáhnout bezpečí na muslimských a jugoslávských územích. Navíc je možné, že některá z exhumovaných těl patřila bosenským Srbům, zabitým při banditských útocích dobře vyzbrojených muslimských sil, které 39 měsíců do července 1995 působily ve Srebrenici. "

Pramen:http://www.vesti-online.com/Vesti/Ex-YU/153164/Amerikanci-traze-istinu-2-Medlin-prespavala-masakr Přeložil: Václav Dvořák