Děkujeme všem dárcům
za finanční prostředky pro
občany vytopených srbských
měst Obrenovac a Krupanj.
Bylo vybráno přes 27 000 Kč.
Za ně jsme pořídili
polštáře a přikrývky
pro nejchudší z vyplavených.
Děkujeme i za dar školních brašen.
Zde si můžete prohlédnout foto
z předávní vašich darů.
Ještě jednou díky za vaši štědrost.



Právě připojeni - hostů: 82 

DOPORUČENÉ KNIHY

Alexander DORIN

SREBRENICA





Právě (19.12.2013) vyšla výborná kniha.

Alexander Dorin, Švýcar s jihoslovanskými kořeny, odhaluje snad největší mediální a politický podvod, který byl na nás dosud spáchán. Českému čtenáři přináší mnoho otřesných faktů a dosud chybějících informací. Kniha zároveň nepřímo ukazuje na hanebnou úroveň české mediální scény. Její čtení nedoporučujeme zarytým pravdoláskařům. Mohla by u nich vyvolat silnou depresi či infarkt.

Po přečtení se budete na svět dívat docela jinak.

Cena: 330 Kč + poštovné+balné



Objednávky na:

http://www.amabilis.cz/botanika/eshop/0/0/5/125-SREBRENICA




DOPORUČENÁ KNIHA:



Prof. Dr. Rajko Doleček

Necenzurované obrazy II.





Kniha plná faktů z nedávné historie Evropy, jejichž zveřejnění se mnohým mocným dnešního světa nelíbí. Ukazuje na pravé viníky posledních balkánských válek a krvavého rozpadu Jugoslávie. Čtení této knížky vás nenechá lhostejnými.




Visits today: 8
Visits total: 493572
  • Kosovo
  • Kosovo
  • Kosovo
  • Kosovo
Role Williama Walkera na Kosovu a Metohiji Email

Středa, 16.červen 2010
Šéf mise OBSE na Kosovu a Metohiji, Američan William Walker, obvinil srbské síly z masakru 45 neozbrojených Albánců ve vesnici Račak. Později se ukázalo, že zde zahynuli příslušníci teroristické Kosovské osvobozenecké armády Kosova. Walkerovy výmysly však byly využity jako důvod k agresi NATO protina Svazové republice Jugoslávie (SRJ).
Když Wiliam Walker, šéf Verifikační mise OBSE, opouštěl Kosovo a Metohiji, Albánci mu na důkaz upřímné vděčnosti za vše, co učinil po 15. lednu 1999, věnovali velkou olejomalbu, na kterém je zobrazen Račak v plamenech, kaskády zkrvavených mrtvých těl Albánců a Walker, který podobně jako anděl dominuje nebesům.

Walker i přes nesporné skutečnosti dodnes tvrdí, že hluboce věří tomu, že vykonal správnou věc, když 16. ledna 1999 oznámil, že srbské bezpečnostní síly předešlý den v Račku spáchaly masakr 45 nevinných albánských vesničanů a jako takový musí být tento čin ihned odsouzen jako válečný zločin.
I proto se masakr v Račku stal jednou z klíčových událostí, které vedly k tomu, že síly NATO  i bez povolení mezinárodního společenství 24. března 1999 zahájily bombardování Jugoslávie.1
Račak nebyl první albánskou vesnicí, kterou srbské síly vymazaly, prohlásil William Walker, sedíce v pohodlí své skromné kanceláře ve 20. patře společnosti AES ve městě Arlington ve Virginii. Nechal novináře, aby mu položili otázku, proč člověk, který tak kategoricky vyjadřuje své postoje, neodpovídá, proč se neví o těch dalších vesnicích, zvláště když tam byly spáchány zločiny na civilním obyvatelstvu?
Tento zkušený americký diplomat, který sedm let v době občanské války byl velvyslancem v Salvadoru a dodnes zná zpaměti každou vesnici v okolí Štimlje i Prizrenu, sám bez okolků prohlašuje, že je vždy připraven jak před Haagským tribunálem, tak i pro srbská média vypovídat o tom, co se dělo od okamžiku, kdy ho 15. ledna 1999 britský generál Karol John Drewienkiewicz telefonicky informoval, že tým verifikátorů je již na cestě do Račku, aby prověřil údaje generála Dušana Lončara, který tvrdil, že patnáct příslušníků UČK zahynulo při přestřelce se srbskými bezpečnostními silami.
Před soumrakem vstoupil tým do vesnice, kde nalezl stopy po přestřelce, několik těl a pár zraněných ženy, dítě a další dvě tři osoby. Nahlásili to naší regionální kanceláři v Prizrenu a ihned se postarali o raněné, říká Walker a vysvětluje, že všichni členové týmu vesnici opustili před setměním.
Podle pravidel verifikační mise, avšak v rozporu s velmi přesnými pravidly kriminalistického vyšetřování, bylo dějiště bitky, tj. budoucího válečného zločinu, zcela opuštěno až do příštího rána. Toho slunečného mrazivého rána byla učiněna ještě jedna neskutečná chyba, která vyšetřovatelům ještě ztížila rekonstrukci události.
 Za svítání se naši lidé vrátili do vesnice a zastihli zde uplakané a zoufalé vesničany, kteří plakali nad rozstřílenými těly svých otců, bratrů, mužů a synů. 45 neozbrojených vesničanů bylo chladnokrevně zavražděno, vzpomíná Walker, který 16. ledna chvíli předtím dorazil do Račku s asi třiceti novináři připravenými na všechno. Absolutně na všechno. Novináři s Walkerem napochodovali na stále ještě neoznačené a nezajištěné místo zločinu. Nikdo z verifikačního týmu jim nezabránil v horečném vytváření co nejdramatičtějšího a nejhrůznějšího příběhu o Račku, v manipulaci se zkrvaveným oblečením za účelem focení a v přesunování těl zabitých Albánců.

Jak Wiliam Walker tvrdí, a jak pravděpodobně napíše i ve své ještě nedokončené knize Račak, Jugoslávská armáda 15. ledna ve tvaru podkovy obklíčila vesnici na kopci nad ní. Poté vesnici zasypávala granáty, dokud nerozhodla, že pro policii zde nehrozí již žádné riziko. Příslušníci policie ministerstva vnitra Srbska vešli do vesnice a shromáždili všechny muže, celkem 45, kteří nestihli utéct do lesa. Uplakaným vesničanům bylo nařízeno, že se mají dostavit na kvůli výslechu na nejbližší policejní stanici. O něco později už byly jen slyšet výstřely, dokud poslední z nich nepadl mrtev.
Nejsou tu žádné stopy po boji. Jediné místo, kde jsme našli nábojnice, bylo na vyvýšeném břehu říčky. Všechny byly vypáleny ze zbraně AK-47. Bezpochyby to ukazuje na srbské bezpečnostní síly, tvrdí Walker, zdůrazňujíce, že teze o převlékání příslušníků UČK do civilního oblečení je zcela neudržitelná, resp. další srbská lež. Současně však zapomněl, že ani UČK, ani srbská armáda a policie nepoužívají zbraně AK-47, ale M-70 a M-70A.
Víte vůbec jak těžké je převléci mrtvého člověka a zvláště v takovém mrazu? Cožpak si opravdu myslíte, že bychom si něčeho takového nevšimli?, ptá se Walker mírně zvýšeným hlasem novináře, který se nemohl nezeptat, proč se kolegové z deníků Le Monde a Figaro již 21. ledna 1999 postavili na stranu Srbů? Jakto, že jim došlo, že masakr v Račku nese zcela jasné znaky naprogramování, proč Wiliam Walker jednal tak unáhleně, když srbské bezpečnostní síly obvinil z chladnokrevného zavraždění více než čtyřiceti Albánců a předtím neudělal nic proto, aby UČK nemohla shromáždit a umístit těla v Račku?

Za Račak si zasloužili nezávislost (únor 2008)

Vražda 45 kosovských Albánců ve vesnici Račak před deseti lety zůstane připomínkou, proč si Kosovo zasloužilo nezávislost, prohlásil bývalý šéf verifikační mise na Kosovu William Walker.
Myslím si, že svět již zapomněl na následky této události, řekl Walker po návratu na kopec, kde se pohyboval před deseti lety, když podával zprávu o vraždě albánských civilistů v Račku..
Tehdejší vláda Svazové republiky Jugoslávie tvrdila, že 15. ledna 1999 byli v Račku zabiti teroristé.
Račak určitě nebyl ojedinělým incidentem. K podobným událostem docházelo po celém Kosovu, dodává tento americký diplomat.
Agentura Revers připomíná, že Račak znamenal obrat a Srbsko muselo pod hrozbou NATO přistoupit na mírové rozhovory v Rambouillet. Walker věří, že by se o nezávislosti nehovořilo, pokud by tehdejší prezident Slobodan Milošević neodmítl žádost západu, aby přestal s radikálními útoky. Kosovo by i nadále zůstalo jistým způsobem součástí Jugoslávie, kdyby Miloševićova vláda ukázala, že uznává potřeby kosovského národa. Myslím si, že bychom hovořili o úplně jiné budoucnosti tohoto místa, domnívá se Walker.
Srbsko se také podle něj nevyrovnalo s tím, co se stalo a nedává najevo, že by chtělo svůj postoj k Albáncům jako k lidem,kteří činili zlo a šikanovali, změnit.
Po tom, co jsem za těch šest nebo sedm měsíců na Kosovu viděl, si nemohu představit, že by lidé na Kosovu mohli někdy přijmout jakýkoliv stupeň kontroly z Bělehradu,řekl Walker.
Walker říká, že historičtí revizionisté přehlížejí údaje o zabitých při kosovském konfliktu v letech 1998 -99.Ještě jsem se nesetkal s nikým, kdo byl na tom kopci a nedošel ke stejným závěrům jako já tedy že ti neozbrojení lidé byli pod hrozbou zbraní odvedeni a zabiti, řekl Walker a dodal, že tito lidé byli oblečeni jako civilisté.
Když jsem informoval o vraždách v Račku, Miloševićova propagandistická mašinérie vydala svoji verzi události, vypráví Walker. Řekli, že jsem agent CIA, přišel jsem tam uprostřed noci a převlékal zabité, připomněl.

Ve vesnici Račak na Kosovu byla nalezena těla 45 Albánců, z jejichž zabití byly obviněny srbské bezpečnostní síly, přestože expertiza finských patologů, které vyslala Evropská unie, nedokázala, že se jedná o masakru civilistů, tato událost měla klíčový vliv na rozhodnutí o bombardování Jugoslávie ze strany NATO r. 1999.
Verifikační mise se stáhla 24. března 1999, když bombardování Jugoslávie začalo.
Co se tehdy skutečně stalo?
Začátkem ledna 1999 byl ve vesnici umístěn štáb teroristické brigády se 126 teroristy, mezi kterými byla i nechvalně známá rodina Mujotů, zodpovědná za smrt šesti policistů. Okolní vesnice Petrovo, Lužak a Rance byla rovněž pod kontrolou teroristů. O protiteroristické akci v Račku policie informovala misi OBSE, tzv. verifikátory. Akce byla ohlášena na 8. hodinu, avšak boj trval celý den, než byli teroristé zlikvidováni.
Mezitím do Račku vstoupily i televizní štáby AP a Reuters a také pozorovatelé OBSE, kteří ve vesnici u mešity hovořili s dvojicí cizinců. V centru vesnice, v domě štábu, policisté našli počítač s údaji o teroristické brigádě a seznamem 126 teroristů z Račku. Mezi nimi byli i 4 cizinci s americkými nebo britskými příjmeními. Byli to zahraniční instruktoři specialisté.
NAPLÁNOVANÁ AKCE
Německý deník uvedl, že první zpráva finského týmu obsahovala polopravdy a kontradikce.To později přiznala i Helena Ranta, vedoucí finského týmu, avšak bez jakkoli špatného svědomí z toho, jak nečestnou roli sehrála. Řekla, že její zprávu musel nejdříve schválit Wiliam Walker. V této zprávě však Ranta, i podle svých slov, pouze vyjadřovala své osobní stanovisko, které ale neodpovídalo závěrům týmu forenzních patologů vyslaných Evropskou unií.
Teprve tehdy bylo jasné, že případ Račak byl naplánovaná akce všech těch, kteří se zúčastnili útoku na SR Jugoslávii.
Když policisté, kteří prošli vesnicí a začali zajišťovat bojové zákopy, přispěchali teroristé z Jezerské planiny (Budakovo) a okolních vesnic a zahájili silnou palbu z kopce na zákopem. Srbští policisté se museli kvůli síle útoku a nevhodné poloze stáhnout. Tehdy se začal odvíjet jeden veliký podvod, do světa vypuštěn jako údajný masakr civilistů ze strany srbské policie. Z potoků a příkopů byly vytahovány mrtvoly teroristů a vystavovány na louku, kde předtím nikdy žádné nebyly. To natočila i jedna ze zahraničních televizí, která do vesnice přišla s policií. Teroristé převlékli čtyřicet mrtvol do civilního oblečení. Ostatní v uniformách odvezli směrem k Budakovu, kde je pravděpodobně pohřbili.
Když příštího dne brzy ráno na místo dorazil William Walker, který dal pokyn teroristům kolem něj, aby mrtvoly srovnali tak, aby vše vypadalo na masakr, resp. postřílení civilistů. Poté přivedl televizní štáby a novináře. Tento scénář podvodu Račak popsal novinář Milohrad Drecun v knize Druhý kosovský boj.
Do Račku byla vyslána skupina forenzních patologů, aby zjistila, jak lidé, jejichž těla byla nalezena, zemřeli. V čele týmu byla doktorka Helena Ranta. Konečná zpráva finských odborníků z oboru soudní medicíny neobsahovala žádné důkazy o tom, že v Račku 15. ledna 1999 došlo k masakru albánského civilního obyvatelstva, napsal německý deník Berliner Zeitung, který zprávu získal před oficiálním zveřejněním.2
Přesto však Organizace bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) na jaře 1999, v předvečer intervence NATO v Jugoslávii tvrdila, že existují důkazy, že v Račku byli zabiti a zohyzděni neozbrojení civilisté, z nichž mnozí byli zabiti z bezprostřední blízkosti.
Údajný masakr v Račku mnohým politikům na Západě a v Německu posloužil jako ospravedlnění jejich souhlasu s agresí NATO proti Svazové republice Jugoslávii.
Zdroj: http://www.kosovo-metohija.com/, překlad:Lucie Nováková
Pozn.překl.: další článek na téma Račak si můžete přečíst v sekci Dokumenty