Děkujeme všem dárcům
za finanční prostředky pro
občany vytopených srbských
měst Obrenovac a Krupanj.
Bylo vybráno přes 27 000 Kč.
Za ně jsme pořídili
polštáře a přikrývky
pro nejchudší z vyplavených.
Děkujeme i za dar školních brašen.
Zde si můžete prohlédnout foto
z předávní vašich darů.
Ještě jednou díky za vaši štědrost.



Právě připojeni - hostů: 134 

DOPORUČENÉ KNIHY

Alexander DORIN

SREBRENICA





Právě (19.12.2013) vyšla výborná kniha.

Alexander Dorin, Švýcar s jihoslovanskými kořeny, odhaluje snad největší mediální a politický podvod, který byl na nás dosud spáchán. Českému čtenáři přináší mnoho otřesných faktů a dosud chybějících informací. Kniha zároveň nepřímo ukazuje na hanebnou úroveň české mediální scény. Její čtení nedoporučujeme zarytým pravdoláskařům. Mohla by u nich vyvolat silnou depresi či infarkt.

Po přečtení se budete na svět dívat docela jinak.

Cena: 330 Kč + poštovné+balné



Objednávky na:

http://www.amabilis.cz/botanika/eshop/0/0/5/125-SREBRENICA




DOPORUČENÁ KNIHA:



Prof. Dr. Rajko Doleček

Necenzurované obrazy II.





Kniha plná faktů z nedávné historie Evropy, jejichž zveřejnění se mnohým mocným dnešního světa nelíbí. Ukazuje na pravé viníky posledních balkánských válek a krvavého rozpadu Jugoslávie. Čtení této knížky vás nenechá lhostejnými.




Visits today: 37
Visits total: 434988
  • Kosovo
  • Kosovo
  • Kosovo
  • Kosovo
Dramatická sebevražda u „soudu“ falešné spravedlnosti Email

6. prosince 2017 / Nebojsa Malić , překlad messin


Bosensko-chorvatský generál vypil jed a zemřel poté, co tribunál pro válečné zločiny odmítl jeho odvolání. Jeho poslední slova korespondují s mnohými na Balkáně, kteří soud považují za nástroj USA a NATO, který nepodporuje spravedlnost, ale jen zhoršuje válečné rány.


Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) ve středu odmítl odvolání generála Slobodana Parljaka, který byl odsouzen ke dvaceti letům vězení. Rozhořčený bývalý filmový režisér vyndal z kapsy lahvičku s jedem, vypil ji a ztratil vědomí. Později v nemocnici zemřel.

Slobodan Praljak není válečný zločinec! Odmítám váš výrok s pohrdáním!“ byla jeho poslední slova.

Před tímto dramatickým projevem byl Praljak většinou známý jako člověk, který nařídil zničení starého mostu v Mostaru v listopadu 1993. Symbolické osmanské dílo, které dalo jméno městu, bylo opakovaně zasaženo chorvatským dělostřelectvem, dokud se nerozpadlo do řeky Neretvy.

Maďarští potápěči zpět vyzvedli zdivo a turečtí stavitelé rekonstruovali stavbu, která se v červenci 2004 opět otevřela. Obnova Bosny a Hercegoviny po válce v letech 1992 až 1995 se ukázala být mnohem náročnějším úkolem. Asi šest měsíců před zničením mostu, byl oficiálně zřízen ICTY, aby ustavil spravedlnost a podpořil usmíření. Dnes však více než polovina Bosny pravděpodobně sdílí Praljakovo pohrdání „soudem“.

Nejprve je nutno podotknout: legitimita ICTY je přinejlepším pochybná. Byl zřízen rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 827 z května 1993. Tímto způsobem si OSN přisvojila zákonodárné a soudní pravomoci, které prostě neměla a dokonce zmocnila soud k tomu, aby si napsal svoje vlastní pravidla a zákony, jak upozornil srbský právník Kosta Čavoški.

Od prvního dne ICTY v zásadě jednal jako soudce, porota – a někteří tvrdí – dokonce de facto i jako popravčí, který odpírá vážně nemocným lékařskou péči. Nebylo vysvětleno jak Praljak získal jed, nebo jak ho dokázal přinést do soudní síně. Praljak není prvním obžalovaným, který zemřel ve vazbě ICTY. Ten nejslavnější, Slobodan Miloševič, záhadně zemřel v březnu 2006 před ukončením svého procesu. Jen pár dní předtím jiný etnický srbský politik Milan Babič nějak spáchal sebevraždu ve vězení Scheveningen.

V říjnu 2015 byl ve svém hotelovém pokoji v Haagu nalezen mrtev srbský forenzní patolog Dušan Dunjić. Příčina jeho smrti byla rychle určena jako přirozená. Dunjić byl svědkem obhajoby v procesu s bosensko-srbským generálem Ratko Mladičem. Minulý týden byl Mladić odsouzen k doživotnímu vězení za „genocidu“ ve městě Srebrenica.

Podle pravomocí, které si přisvojil, může ICTY předefinovat genocidu, aby platila pro jedno město – nebo dokonce tři muže ve vesnici, jak tribunál rozhodl v případě bosensko-srbského generála Zdravka Tolimira v roce 2015. Tribunál však nikdy neprokázal jediný důkaz tohoto úmyslu, kterým by podpořil své tvrzení, jak ve svém odvážném nesouhlasu s verdiktem nad Tolimirem zdůraznil soudce Prisca Nyambe ze Zambie.

„V souhrnu záznamu důkazů jsem zcela nepřesvědčen o vině obžalovaného z jakéhokoliv skutku uvedeného v obžalobě,“
uzavřel.

Teoreticky nestranný a nezávislý tribunál byl v praxi financovaný Spojenými státy a jejich spojenci a při zatýkání a vymáhání se spoléhal na NATO. Úředníci Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii opakovaně poděkovali vládě USA za její finanční a politickou podporu a zejména „matce tribunálu“, Madeleine Albrightové.

V roce 1999, když byla Albrightová ministryní zahraničí, zahájilo NATO válku proti Jugoslávii, údajně kvůli humanitární krizi a zvěrstvům v srbské provincii Kosovo. Válka výslovně porušila chartu NATO, stejně jako OSN. Přesto, když byl požádán, aby vyšetřoval akce NATO ve válce, tribunál v podstatě řekl, že jim NATO řeklo, že je všechno legální a že slovo aliance přijali.

Dne 20. dubna 1999 uspořádala hlavní žalobkyně Louise Arborová společnou tiskovou konferenci s ministrem zahraničí Velké Británie Robinem Cookem, zástupcem jedné z velkých mocností NATO. Dne 27. května podala obžalobu na prezidenta Miloševiče. Tento krok „co nejasněji ospravedlňuje to, co jsme dělali v posledních měsících“, řekl toho dne mluvčí ministerstva zahraničí James Rubin.

Na toto chování upozornil začátkem roku 2000 vědec Edward. S. Hermann společně s mezinárodním právníkem Christopherem Blackem. Hermann, který zemřel začátkem tohoto měsíce ve věku 92 let, byl tvrdým kritikem Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) a „politiky genocidy“, jak jí uplatňují tribunál a jeho podporovatelé NATO.

Black ve svém středečním komentáři verdiktu nad Mladičem v New Eastern Outlook nazval ICTY „skvrnou na civilizaci“ a „propagandistickou zbraní NATO k vypuštění falešné historie války v bývalé Jugoslávii, aby zakrylo své vlastní zločiny“.


Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) se ukázal jako to, co jsme očekávali, samozvaný soud, používající fašistickou spravedlnost, provozující selektivní stíhání, aby pokračoval v agendě NATO, jako předehry agrese proti Rusku“.

Během krvavého rozpadu Jugoslávie v devadesátých letech dvacátého století se křehký mír mezi srbskými, chorvatskými a muslimskými obyvateli rozbil, když bosensko-muslimský vůdce odmítl sjednané řešení dělby moci, protože věřil, že má americkou podporu jednostranně vyhlásit nezávislost. Masakr, který následoval, byl velmi skutečný, ale západní tisk ho mnohonásobně zvětšil a zapojil se do „podpory žurnalistiky“ jménem „obětí genocidy“. Novináři, kteří takto rozvíjeli svou kariéru, si nyní verdikt nad Mladičem škodolibě vychutnávají jako svůj triumf.

Ve skutečnosti jejich falešné zprávy podnítily stejně falešnou spravedlnost ICTY. Místo podpory usmíření, selektivním stíháním Srbů a Chorvatů ohledně zabíjení Muslimů (ale nikoliv jiných) ICTY podpořil pocit spravedlivé oběti, která Muslimům zabránila k dosažení jakéhokoliv životaschopného soužití s křesťanskou většinou. V důsledku toho zůstává Bosna 22 let po mírových dohodách z Daytonu pořád na dostřel od další války.



Zdroj

Překlad Messin