Děkujeme všem dárcům
za finanční prostředky pro
občany vytopených srbských
měst Obrenovac a Krupanj.
Bylo vybráno přes 27 000 Kč.
Za ně jsme pořídili
polštáře a přikrývky
pro nejchudší z vyplavených.
Děkujeme i za dar školních brašen.
Zde si můžete prohlédnout foto
z předávní vašich darů.
Ještě jednou díky za vaši štědrost.



Právě připojeni - hostů: 32 

DOPORUČENÉ KNIHY

Alexander DORIN

SREBRENICA





Právě (19.12.2013) vyšla výborná kniha.

Alexander Dorin, Švýcar s jihoslovanskými kořeny, odhaluje snad největší mediální a politický podvod, který byl na nás dosud spáchán. Českému čtenáři přináší mnoho otřesných faktů a dosud chybějících informací. Kniha zároveň nepřímo ukazuje na hanebnou úroveň české mediální scény. Její čtení nedoporučujeme zarytým pravdoláskařům. Mohla by u nich vyvolat silnou depresi či infarkt.

Po přečtení se budete na svět dívat docela jinak.

Cena: 330 Kč + poštovné+balné



Objednávky na:

http://www.amabilis.cz/botanika/eshop/0/0/5/125-SREBRENICA




DOPORUČENÁ KNIHA:



Prof. Dr. Rajko Doleček

Necenzurované obrazy II.





Kniha plná faktů z nedávné historie Evropy, jejichž zveřejnění se mnohým mocným dnešního světa nelíbí. Ukazuje na pravé viníky posledních balkánských válek a krvavého rozpadu Jugoslávie. Čtení této knížky vás nenechá lhostejnými.




  • Kosovo
  • Kosovo
  • Kosovo
  • Kosovo
Jak z Gavrila Prinčipa udělali Žida a Araba Email

Pátek, 29. listopadu 2013



Naše Sdružení se nezabývá pouze existencí a pomocí Srbům na Kosovu a Metochii, ale i širším kontextem rozpadu Jugoslávie. Přinášíme proto i následující krátkou odezvu na aktuální překrucování historie a pokračování v protisrbských rasistických útocích, tentokrát ze strany uznávané kanadsko-britské profesorky historie.

Historička Margareta MacMillanová minulý týden ve Washingtonu přirovnala Srbsko

ze začátku 20. století k Íránu, tedy "státu, který sponzoruje terorismu" a Gavrila Principa k islamistickým sebevražedným atentátníkům.

Její názor získal mnoho publicity, protože se jedná o hodnocení profesorky z Oxfordu a členky Institutu pro historickou spravedlnost a usmíření se sídlem v Haagu, jejíž správní radě předsedá Richard Goldstone, bývalý generální prokurátor tak zvaného Mezinárodního soudního dvora pro bývalou Jugoslávii (ICTY).

Tento názor byl vysloven při příležitosti promoce autorčiny knihy "Prevence nové světové války: Poučení z roku 1914", což vede k představě, že "srbská hrozba" pro světový mír stále ještě číhá. Sociologové se domnívají, že se jedná o zneužití vědecké autority k revizi historie.

"Toto nechutné srovnání není ničím novým, vždyť i nacisté když potřebovali, prohlásili Gavrilo Principa za Žida a zednáře. Je to stará habsburská matrix, podle které jsou Srbové "orientální primitivové, spiklenci a královrazi", a protože jsou hrozbou pro mír, musí být pacifikováni silou. Formálním důvodem pro tento výrok je nadcházející sté výročí sarajevského atentátu. Jde o to, že síly, které zapálily Balkán v devadesátých letech, tedy Německo a bývalí srbští spojenci z období mezi dvěma světovými válkami, si nyní chtějí umýt ruce", říká sociolog Slobodan Vuković, dlouholetý ředitel Centra pro sociologický výzkum.

Zdůraznil, že svalit vinu na Srbsko se hodí, protože je malé a chudé. Na druhou stranu, ono i tak představuje symbol odporu proti říším.

"Symbol nemůže být zničen ani vojenskými ani hospodářskými opatřeními, tak přichází v úvahu revize historie. Již během druhé světové války byly v Německu a Rakousku vytvořeny velké týmy vědců, kteří měli na Srbsko shodit odpovědnost za válku. Jejich teze jsou slyšet i dnes. Tyto "vědecké autority" stanovily, že odpovědnost za atentát v Sarajevu nesou všichni Srbové jako "spiklenecký národ". Nedávno jsme mohli slyšet od Marttiho Ahtisaariho, že ´Srbové jsou jako národ vinni'", vysvětluje Dr. Vuković.

Problémem historických revizionistů jsou svědkové událostí. Jejich výroky kazí dopředu vytvořený obraz. Zvlášť pokud jde o významné osobnosti, jakou byl například Leo Pfeffer, vyšetřující soudce v Sarajevském procesu. Revizionisté záměrně ignorovali jeho knihu, "Vyšetřování atentátu v Sarajevu" z roku 1938, ve které sám jako přímý svědek odhalil manipulace rakousko-uherských orgánů. Ty měly za cíl bez důkazů obvinit Srbsko z rozpoutání světové války. Především vysvětluje, že "mladobosenci" nebyli "velkosrbokvé", ale idealisté, kteří se prohlašovali za Jugoslávce nebo Srbochorvaty a byli inspirováni panslovanskými a levicovými myšlenkami. Zmíněná práce je o to cennější, že byla napsána rakousko-uherským činovníkem penzionovaným v roce 1919 právě z důvodu jeho účasti v Sarajevském procesu, která byla po léta uváděna v nejtemnějším kontextu.

"To vyšetřování bylo nejtěžší a nejvíce vyčerpávající prací v mém životě. Ale nejen to, byla to i práce nevděčná, která zpečetila můj osud. Ale co jsem já proti milionům lidí, kteří zahynuli ve válce? Byl jsem si ihned vědom, jak je toto šetření důležité, ale i toho, že se o tom dříve či později povedou velké debaty, zvláště když jsem se dozvěděl, že se předpokládá, že vyšetřování bude konstruováno tak, aby posloužilo jako záminka k válce proti Srbsku“, vypověděl Pfeffer v roce 1938, když Hitler odmítl smlouvu z Versailles a bývalé vítězné velmoci Entente Cordialei poklonkovaly Třetí říši.

V té době Winston Churchill veřejně odsoudil stavbu pamětní desky "barbarovi" Principovi v Sarajevu a Pfeffer z atentátu obvinil vlivné osoby z rakousko-uherské "válečné mašinerie".

"I v době vyšetřování jsem byl přesvědčen, a dnes také, že některé kruhy Rakousko-Uherska musely atentát usnadnit a pak jej využily pro válku proti Srbsku", prohlásil Leo Pfeffer.

Poukázal na podivnou roli maršálka Potiorkaii, který po prvním pokusu o atentát na Františka Ferdinanda nevysvětlitelně zastavil kolonu a vrátil ji přímo před atentátníka Principa.

"I když mne světová válka zastihla v průběhu vyšetřování, byl jsem přesvědčen, tehdy stejně jako dnes, že sarajevský atentát nezpůsobil válku, ale že to byla pochodeň, která zapálila již naskládanou hranici propletených zájmů", napsal Pepper.

Objevil i identitu jednoho z největších manipulátorů historie, tajemného německého profesora Pharose, jehož kniha "oficiálních stenogramů" ze Sarajevského procesu z roku 1917 dokazovala, že viníci války jsou Srbsko, Rusko a francouzští zednáři. V předmluvě knihy berlínský profesor Joseph Kohler uvedl jako první tezi o kolektivní vině Srbů:

"Sarajevský atentát neuskutečnili pouze atentátníci. Existovala celá konspirační atmosféra jednoho národa, ve kterém oni žili a dýchali."

Když byly v roce 1930 nalezeny skutečné stenogramy soudu, bylo jasné, že dílo "profesora Pharose" je padělkem, a zároveň se ukázalo, že nikdo nezná onoho tajemného "vědce". Pfeffer odhalil, že se jednalo o jezuitského pátera Antona Puntigamuiii, který k málo početném publiku Sarajevského procesu vyřkl urážlivá prohlášení, že se na atentátu podíleli zednáři.

"Stejný pater Puntigam vydal po válce ve Francii objemnou knihu o hlavním líčení soudu s atentátníky, v které dokazuje účast zednářů", prozradil Pfeffer.

"Tak bylo zjištěno, že Puntigam obdržel oficiální dokumentaci o atentátu a po vydání knihy pod pseudonymem Faros ho rakousko-uherský císař Karel v roce 1917 vyznamenal Řádem válečné koruny."

Nicméně, škoda nemohla být napravena, protože nacisté využili Puntigamův padělek pro další fabrikaci obviňování.

"Je všeobecně známo, že vrahem arcivévody Františka Ferdinanda a jeho manželky je Žid a mason čili svobodný zednář Gabriel Princip. Se svými přáteli a spolupachateli patřil k notoricky známé jihovýchodní evropské organizaci ´Národní obrana (Černá ruka)´iv, v tajném bělehradském kruhu, který stejně jako všechna tajná společenství balkánských států byla v bezprostředním spojení s Římem a Paříží. K tomuto dni nejsou všechna tato sdružení nic jiného než pobočky lóže Velkého Orientu v Paříži“. To se objevilo v tiráži "Völkischer Beobachter", oficiálního deníku Hitlerovy strany 8. ledna 1936 v článku "Svobodné zednářství v dějinách". Tento nesmysl opakovaly o dva roky později i nacistické noviny "Der Stürmer".

"Páter Puntigam chtěl sarajevský atentát zneužít a jednou ranou kompromitovat Srbsko i zednáře, ale Hitler šel ještě dále a připojil navíc Židy. Tak se z Gavrila stává nejen zednář, ale i Žid! Německo už nepotřebovalo tezi o odpovědnosti srbského království za atentát a První světovou válku, ale o to víc potřebovalo teorii o vině zednářů a Židů", poznamenal Cvetko Popovič, jeden z přeživších „mladobosenců".

Protože každé období má svou vlastní vizi pekla, tak se z Gavrilo Principa z Obljaje u Grachova přes nacistického „Žida Gabriela“ v dnešních dnech změnil na "černého Araba". Pokud se jedná o přípravu zápalné pochodně pro nějakou novou pohřební hranici propletených zájmů, jak by to řekl Pfeffer.

Falešné srbské archivy

Špinavá hra s revizí faktů o Velké válce začala již během Sarajevského procesu, ve kterém byli formálně souzeni atentátníci a jejich pomocníci, ale odsuzován byl Bělehrad. Jako důkaz byla připojena obrovská hromada dokumentů, kterou údajně zabavila rakousko-uherská armáda ve vypáleném městečku Loznica. Důvěryhodnost kompromitujících srbských archivů napadl dr. Rudolf Zistler, jediný advokát obhajoby, který čestně vykonával svou práci.

Jako nejsilnější argument obžaloby čerpající z loznických spisů se uvádí korespondence srbského vojenského inspektora s velitelem Drinské divize, ve které se uvádí, že se v Bosně a Hercegovině rozvinula velkosrbská propaganda, a že je velmi chytře maskována v různých humanitárních společnostech a v různých institucích.

Neexistuje žádný spolehlivý důkaz o tom, že dokument je autentický. Možná, ad hoc, byla podle potřeby vyfabrikována v Loznici – vznesl podezření dr. Zistler. Na to mu žalobce i soudce vyhrožovali. Vzhledem k odhalení podvodu se souborem spisů, které byly napsány stejnou rukou a vzhledem k Zislerovu tvrzení, že obvinění nemohou být velezrádci, protože rakousko-uherská okupace Bosny a Hercegoviny je nelegálnív, byl dr. Zistler odsouzen k vyhnanství.

Nebyl nájemným vrahem

Na rozdíl od historičky Margaret MacMillanové, vyšetřující soudce Leo Pfeffer nepovažoval Principa za šíleného vraha, kterého Srbsko vyslalo zavraždit Františka Ferdinanda.

"Při výsleších Principa jsem měl spoustu příležitostí poznat jemnosti jeho charakteru. Na první pohled byl skromný a uzavřený muž, ale byl hrdý a odhodlaný fanatik ze svého politické přesvědčení a svých politických ideálů. Takového Principa by nikdo nemohl přesvědčit nebo najmout k provedení atentátu", vypověděl Pfeffer.

- - - -

Zdroj: http://www.vaseljenska.com/vesti/princip-postao-jevrejin-arapin/

další článek k tématu:

http://serbianna.com/blogs/savich/archives/2253


Vysvětlivky:

i Entente Cordiale - Srdeční dohoda - byla smlouva o koloniích uzavřená mezi Francií a Velkou Británií v roce 1904, která odstraňovala jejich vzájemné rozpory v mimoevropských oblastech (Francie získala Maroko a Alžírsko, Británie Egypt a Súdán). Dohoda ukončila mnohasetleté tradiční nepřátelství obou velmocí, vytvořila předpoklady pro další spolupráci a spojenectví a stala se zárodkem Trojdohody.

ii Oskar Potiorek, generál slovinského původu, guvernér Bosny a Hercegoviny, na začátku 1.světové válku velitel srbské fronty. Po těžkých ztrátách, které pod jeho velením utrpěla rakousko-uherská armáda na Ceru a Kolumbaře byl odvolán.

iii Otec Anton Putigam – rakouský jezuita, vychovatel mládeže a autor duchovní literatury – velký bojovník proti masturbaci. Po atentátu v Sarajevu poskytl mrtvému následníku trůnu a jeho manželce poslední pomazání.

iv Putigam popletl dvě odlišné organizace – 'Černou ruku' – tajnou organizaci vzniklou v roce 1901 mezi příslušníky srbské armády a 'Národní obranu', která byla založena v roce 1908 v reakci na anexi Bosny a Hercegoviny Rakousko Uherskou monarchií.

v Nelegálnost anexe Bosny a Hercegoviny vycházela z faktu, že anexi neratifikoval Uherský sněm a tím v rámci rakousko-uherského státního a ústavního systému nebyla odsouhlasena a nenabyla platnost a jak Zieser v obhajobě řekl: "nepatří do státního svazku rakousko-uherské monarchie." . Navíc v souladu s podmínkami dohody z Berlínského kongresu z roku 1878 mělo Rakousko-Uhersko pouze zákonnou pravomoc spravovat Bosnu, ale suverenita zůstala na osmanském Turecku. Sarajevský soud však tento argument odmítl.