Děkujeme všem dárcům
za finanční prostředky pro
občany vytopených srbských
měst Obrenovac a Krupanj.
Bylo vybráno přes 27 000 Kč.
Za ně jsme pořídili
polštáře a přikrývky
pro nejchudší z vyplavených.
Děkujeme i za dar školních brašen.
Zde si můžete prohlédnout foto
z předávní vašich darů.
Ještě jednou díky za vaši štědrost.



Právě připojeni - hostů: 33 

DOPORUČENÉ KNIHY

Alexander DORIN

SREBRENICA





Právě (19.12.2013) vyšla výborná kniha.

Alexander Dorin, Švýcar s jihoslovanskými kořeny, odhaluje snad největší mediální a politický podvod, který byl na nás dosud spáchán. Českému čtenáři přináší mnoho otřesných faktů a dosud chybějících informací. Kniha zároveň nepřímo ukazuje na hanebnou úroveň české mediální scény. Její čtení nedoporučujeme zarytým pravdoláskařům. Mohla by u nich vyvolat silnou depresi či infarkt.

Po přečtení se budete na svět dívat docela jinak.

Cena: 330 Kč + poštovné+balné



Objednávky na:

http://www.amabilis.cz/botanika/eshop/0/0/5/125-SREBRENICA




DOPORUČENÁ KNIHA:



Prof. Dr. Rajko Doleček

Necenzurované obrazy II.





Kniha plná faktů z nedávné historie Evropy, jejichž zveřejnění se mnohým mocným dnešního světa nelíbí. Ukazuje na pravé viníky posledních balkánských válek a krvavého rozpadu Jugoslávie. Čtení této knížky vás nenechá lhostejnými.




Visits today: 97
Visits total: 489539
  • Kosovo
  • Kosovo
  • Kosovo
  • Kosovo
Amerického kovboje může zastavit pouze Rusko, Čína a Evropa Tisk Email

Pondělí 13. února 2012 / F. William Engdahl



Někdy můžeme slyšet názor, že kritika americké zahraniční politiky je zejména ruským koníčkem, údajně způsoben nesplněnými imperiálními ambicemi. Nicméně, na Západě je také poměrně nemálo nezávislých odborníků, kteří hledí s obavami na tendenci Spojených států ke světové nadvládě. Mezi nimi je i americký politolog a ekonom William Engdahl, který napsal pět knih a stovky článků o zdrojích anglo-americké rozpínavosti, o téměř staletém boji USA o ropu a příčinách současné hospodářské krize. Rodák z Texasu vystudoval na prestižní Princetonské univerzitě a získal doktorát v oboru ekonomie ve Stockholmu. Posledních dvacet let žije v Německu, kde působí jako ekonomický poradce. V rozhovoru pro Nevsko Vreme (St.Petersburg, Rusko), William Engdahl uvedl svůj názor na příčiny rozmachu a soumraku USA a jak se v současné mezinárodní situaci chová Rusko.

Pane Engdahle, kritika americké zahraniční politiky z úst odborníků z USA je poměrně vzácná. Kdy jste poprvé začal podezřívat "generální linii" Západu?

Ke svým současným názorům jsem nedospěl hned. Jako dítě studené války jsem už

od dětství věřil, že Amerika přináší světu svobodu, demokracii a pokrok.

Své první vzdělání jsem získal na Princetonské univerzitě v roce 1960. Snil jsem o kariéře právníka a geopolitika mne vůbec nezajímala. Ale po sedmi letech, jsem odjel do Evropy obhájit svoji disertační práci na Stockholmské univerzitě. V té době probíhala válka ve Vietnamu a ta mne donutila k novému způsobu nazírání, jak se moje vlast chová ve světě. Po obhajobě práce v průběhu dalších deseti let jsem pracoval v New Yorku jako novinář na volné noze. Jednalo se o sedmdesátá léta, kdy na Západě zuřila světová ropná krize. Protože jsem od přírody zvědavý, dělal jsem rozhovory se zástupci mnoha energetických koncernů. V jejich společnosti jsem brzy dospěl k závěru, že krizí manipulovalo sedm energetických společností - pět z USA (Standard Oil, Shevron, Golf Oil, Mobil Oil, Texaco) a dvě z Británie (British Petroleum a Royal Dutch Shell). Při ponoření do historie tohoto problému jsem přišel na další objev: od počátku dvacátého století tyto koncerny spolupracovaly s největšími bankami na Wall Streetu a to zejména s bankovní rodinou Rockefellerů. V roce 1984 jsem se přestěhoval do Německa, abych získal další možnost dívat se na svět očima Evropana.

Ve svých knihách a článcích mluvíte podrobně o tom, jak to bylo v první polovině dvacátého století, kdy role supervelmoci přešla z Británie na Spojené státy. Jakým způsobem se to událo?

Této otázce jsem věnoval celou knihu Století válek. Již v roce 1913 bylo v USA vytvořeno soukromé emisní centrum - Federální rezervní systém - které převzalo tisk dolarů (předtím tiskl peníze pouze stát). Za tou aférou stály největší bankovní domy na Wall Streetu - rodiny Rockefellerů, Morganů, Warburgovů a další. Za první světové války neuvěřitelně zbohatli, a to díky obchodu se zbraněmi, ale dosáhnout globální nadvlády se jim tehdy nepodařilo. Teprve když ve dvacátých a třicátých letech se soumrak britského impéria stal nevyhnutelným, americká finanční elita se připravila ovládnout toto dědictví. Již v roce 1939 Rockefellerova nadace financovala tajný projekt "Studium války a míru", který měla řídit tehdy vytvořená Rady pro zahraniční vztahy. Samozřejmě, vojensky válku vyhrál Sovětský svaz a ne Spojené státy ale ty z vítězství nad Hitlerem získaly maximální zisk. V roce 1944 byl vytvořen brettonwoodský finančního systému, který vázal dolar na pevný zlatý standard a dolar se stal světovou rezervní měnou. To umožnilo americkým bankovním domům krok za krokem získat pod svou finanční kontrolu celé světové hospodářství.

Jak Američané přijali britské zkušenosti z budování jejich říše? Jak je známo, je chytré se poučit z chyb druhých ...

Americká elita osvojením anglické geopolitické doktríny nechtěla šlápnout na "britské hrábě." Spojené státy vyvinuly vynikající strategii nadvlády - pečlivě se vyhýbajíc slovu "říše", začali se exponovat jako ušlechtilý obránce demokracie, lidských práv a svobody podnikání. Ale pod humanistickou maskou se skrývá klasické imperiální doktrína, jejíž podstatu již staří Římané vyjádřili větou - "rozděl a panuj"! Establishment nemohl mluvit přímo o svých plánech, protože Američané jsou mírumilovní lidé, které mezinárodní záležitosti příliš nezajímají. Vládnoucí elita tak speciálně pro ně vymyslela propagandistický mýtus, že Spojené státy jsou " kladný hrdina“, který chce v zájmu štěstí lidstva zvítězit nad všemi „zlochy“.

Pokračování USA v pohybu směrem k ovládnutí světa se konalo v podmínkách studené války. Jaké úkoly řešily v tomto období?

Studená válka nebyla vůbec nevyhnutelná, jak se má dnes obecně za to. Zpočátku Američané chtěli dostat Sovětský svaz do finančního systému, který vytvořili. Nicméně, Stalin (nechávám stranou jeho vnitřní politiku) přijal správné rozhodnutí, že odmítl přistoupení své země k brettonwoodskému modelu. Teprve poté se Američané obrátili k plánu B a rozhodli se změnit Sovětský svaz ze spojence v "totalitní monstrum." Americká propagandistická mašinérie popisovala vaši zem jako říši zla, od které se každou chvíli může očekávat nějaká podlost. Pamatuji si dobře, jak nás ve škole nutili chytat levou ruku pravé ucho a přitom nám vysvětlovali, že to je jediný způsob, jak se chránit proti radioaktivnímu záření po dopadu sovětského bomby. Ve skutečnosti můžete kolem hlavy omotat i sto rukou ale před zářením vás to nijak neochrání! S pomocí takových akcí v myslích obyčejných Američanů, včetně mě, se šířil názor, že Rusko je hlavním nepřítelem lidstva.

V té době byla vytvořena vojenská organizace NATO, která zajistila vojenskou dominanci USA nad Západní Evropou. Začalo i zvýšené pronikání amerického kapitálu do Asie, Afriky a latinské Ameriky. Zvláštnost současného kapitalizmu je v tom, že kapitál je stále nucen provádět expanzi na nová, „panenská“ teritoria.

Jako výsledek: systém Bretton Woods se začátkem sedmdesátých let dostal do období velmi těžké krize. Volná výměna papírových dolarů za zlato již nebyla možná. Aby se dolar před hrozícím krachem zachránil, bylo rozhodnuto zvýšit cenu energií do nebeských výšin. Tento úkol byl řešen na úkor ropné krize v roce 1973.

Podle oficiální verze cenový skok vyvolala dohoda zemí OPEC, které se rozhodly potrestat Západ za podporu Izraele ve válce v roce 1973. Pomocí takového vydírání se arabští vůdci zdánlivě snažili donutit Spojené státy a západní Evropu, aby se vzdaly vyzbrojování Izraele. Ve skutečnosti prudké zvýšení cen ropy bylo dílem západních zemí a bylo ještě před válkou (v květnu 1973) dohodnuto na setkání Klubu Bilderberg ve Švédsku. Tento předpoklad mi v soukromém rozhovoru potvrdil šejk Zaki Yamani, který byl v té době ministrem ropného průmyslu Saúdské Arábie.

Proč bylo potřeba západní ekonomice předepsat ropnou šokovou terapii?

Protože tehdy všechny obchody s ropou se vedly v dolarech a to umožnilo, aby se o nějakou dobu prodloužil život dolarového systému. A pak v roce 1979 bylo rozhodnuto, že globální finanční model Spojených států se mírně zmodifikuje. Spojené státy vsadily na tisk peněz, na nafukování finanční bubliny, na přenesení výroby do "třetího světa", kde je soustředěna levná pracovní síla a to vše na úkor reálné ekonomiky. V důsledku nenormální finanční politiky se koncem osmdesátých let západní svět opět ocitl na okraji zemětřesení či dokonce zhroucení ...

…ale tehdy se odehrál rozpad SSSR a rozpuštění socialistického tábora …

Naprosto správně! Americký kapitál se vydal do dosud neobsazené oblasti, což Spojeným státům umožnilo parazitovat na ekonomice Ruska a východní Evropy. Zavřely vám tisíce továren a podniků, celé vědecké školy byly ponechány svému osudu, miliony lidí se najednou v jednom okamžiku ocitli za hranicí chudoby. Proto se cenné lidské zdroje, stroje, vybavení a prostředky začaly zdarma přesouvat na západ, což umožnilo, aby si americká ekonomika prodloužila svůj život o dalších téměř dvacet let. Domnívám se, že Rusko zaplatilo příliš vysokou cenu za privatizaci, kterou provedl podle receptu svých amerických poradců pan Čubajs.

Copak jsou jen Spojené státy viny za rozpad Sovětského svazu?

Samozřejmě, že ne. Velkou roli hrály velmi vážné ekonomické problémy SSSR. V Americe mezi vojensko-průmyslovým komplexem a civilní ekonomikou byla zachována vzájemná vazba. Vědci pracující pro Pentagon museli vymyslet mikročip a internet a tyto technologie okamžitě přešly do "mírových" oborů. Rusko, bohužel, nemohlo vytvořit podobný systém.

Při rozboru ekonomické slabosti SSSR se Spojené státy v pozdních sedmdesátých letech rozhodly okolo něho vytvářet ohniska nestability. Zbigniew Brzezinski, který byl poradcem prezidenta Cartera, navrhl, aby se v Afghánistánu vytvořila protisovětská vláda, což sovětské střední Asii hrozilo islamizací. SSSR neměl jinou možnost, než zasáhnout do vnitřních záležitostí této země, ale válka se stala pro Rusko jeho Vietnamem. Pak v osmdesátých letech Ronald Reagan vyhlásil "éru hvězdných válek" a přinutil Sovětský svaz vrhnout astronomické částky na zbrojení.

Konečně v roce 1986 přesvědčili Spojné státy saudského krále dočasně snížit cenu ropy, což vedlo k rozhodujícímu úderu sovětské ekonomice. Za těchto podmínek bylo nutné dorazit nepřítele na politické úrovni, Washington vlákal Moskvu do jednání o sjednocení Německa. Tehdejší americký ministr zahraničí James Baker slíbil Michailu Gorbačovovi, že po opětovném vytvoření jednotného německého státu se NATO ani o píď neposune směrem na východ. Nicméně nedodržel své slovo - NATO je nyní blízko ruských hranic, navíc se snažilo proniknout do jeho řad v Gruzii a na Ukrajině.

Po zhroucení Sovětského svazu západní svět zachvátila euforie z vítězství ve studené válce. Proč se Spojené státy tak krátce radovali ze svého úspěchu?

Po zániku sovětského impéria Spojené státy nepochybně přešel těžký bolehlav. Ale to neznamená, že se před nimi neobjevily nové problémy. Další etapou bylo maximální oslabení dalšího potenciální konkurenta - Japonsko. To bylo provedeno v roce 1990 spolu se zničením tokijské burzy, po kterém se japonská ekonomika propadla do dlouhodobé deprese. Pak přišla řada na ostatní asijské tygry - Jižní Koreu, Thajsko a Indonésii. Podkopat jejich sílu bylo důležitá, a to nejen z ekonomického, ale i z politického hlediska, protože uvedené země navrhovaly jiný model rozvoje. Nebyl to divoký kovbojský kapitalismus jako ve Spojených státech ani sovětské plánované hospodářství, ale docela rozumný model. Američtí spekulanti, kteří vyprovokovali asijskou krizi v roce 1997, umožnili posílení pozice dolaru. Od té doby začal do těchto zemí vývoz státních dluhopisů USA a dalších cenných papírů.

Dalo by se říci, že s takovými úspěchy se "americké století" může prodloužit na celou věčnost. Cítíc se beztrestnými, začali američtí financiéři roztáčet spirálu virtuální ekonomiky. Ve Spojených státech začali v průmyslovém měřítku emitovat deriváty, které údajně činí spekulace s cennými papíry úplně bezpečnými. Financiéři se snažili přesvědčit Američany, že pokud nějaká rodina nemůže splácet úvěr, banka, která emituje deriváty, jí okamžitě přijde na pomoc. Začalo se s poskytováním úvěru každému, kdo ho chtěl, dokonce i těm, kteří očividně nebyli schopni jej splácet. A deriváty koupili Číňané, Japonci, Rusové a další "partneři" Washingtonu. Odplata za takovou nezodpovědnou politiku přišla v roce 2008, kdy se Spojenými státy přehnala finanční tsunami.

Prezident Barak Obama často nadává „tlustým kocourům“ z Wall Streetu a slibuje věnovat větší pozornost reálné ekonomice. Podaří se mu zlomit páteř finančním spekulantům?

Neměly by se chovat o Obamovi žádné iluze! Je stejný chráněnec finančních magnátů jako oba Bushové, Clinton, Reagan a Carter. Americké elity ho instalovaly do úřadu prezidenta z jednoho prostého důvodu. Do roku 2008 západní společnost byla syta oněch kovbojských kejklí George W. Bushe (mladšího) a finanční spekulanti potřebovali takového amerického vůdce, který by zdánlivě vyzařoval humanismus a mírumilovnost. Ale co se stalo ve skutečnosti? Stačilo, aby Barack Obama překročil práh Bílého domu a hned zvýšil americkou vojenskou přítomnost v Afghánistánu. Zároveň napřel americkou sílu proti Pákistánu. A poslední válka v Libyi - ta je také dílem Spojených států - Nicolas Sarkozy a David Cameron prostě sehráli roli supermanů v akčním filmu, jehož scénář napsali američtí stratégové.

Věřím, že Amerika může překonat krizi pouze v tom případě, pokud její vláda povolá k odpovědnosti finanční elitu, znovu vyvolá k životu průmysl a vzdá se kovbojské mezinárodní politiky. Koneckonců, je nepravděpodobné, že by Washington poslouchal mé rady. S největší pravděpodobností budou USA pokračovat v boji za zachování systému dolaru rozséváním chaosu v Eurasii a překážením sjednocení svých konkurentů - Ruska, Číny a Evropy. Nevylučuji, že by Spojené státy mohly zahájit velký regionální konflikt na Blízkém východě nebo dokonce Třetí světovou válku. Od finančních magnátů se dají očekávat nejbláznivější věci.

Mohou jiné velké státy něco postavit proti tomuto scénáři?

Nerozumného „amerického kovboje“ mohou zastavit pouze Rusko, Čína a Evropa.  Nyní, kdy krach „amerického století“ a dolarového finančního systému je téměř nevyhnutelný, záleží všechno na jejich odvaze. Budou směřovat k vzájemnému spojení, nebo umožní Spojeným státům, aby s pomocí doktríny "dirigovaného chaosu"dostali Eurasii pod svoji kontrolu? Na odpovědích na tyto otázky závisí bezpečnost celého lidstva ve 21. století.

Osobně dlouho patřím k příznivcům vzájemného sblížení mezi Ruskem a Čínou – tyto země mohou přežít pouze společně. Kromě toho, ruské a čínské ekonomiky se navzájem doplňují.  Čína je „továrnou 21. století" a Rusko zásobárnou přírodních zdrojů. Ale vaše země má ještě jednu konkurenční výhodu, které se zatím Číňanům nedostává – máte vynikající vědce a inženýry, kteří jsou schopni nestandardního kreativního myšlení. Neměli bychom se mýlit při pohledu na americkou technologickou moc - všechny naše úspěchy se staly možné pouze díky talentovaným vědcům, kteří emigrovali z Německa v době druhé světové války a z bývalého SSSR v devadesátých letech. V Americe se přese všechnu energii našeho národa rodí málo vlastních géniů.

Spojení Ruska a Číny by zabránilo velkému válečnému kataklyzmatu a učinilo svět daleko bezpečnějším, spravedlivějším a humánnějším. Pouze na ruské elitě závisí, jestli se takové spojenectví uskuteční nebo ne.  Bohužel, část vaší věrchušky drží své bohatství v západních bankách a jenom svojí hloupostí spojují Rusko s potápějícím se západním „Titanikem“. Nemůžeme se oddávat iluzím! Byl bych velmi rád, kdyby se k rusko-čínské alianci přidaly i země kontinentální Evropy – Německo, Itálie, Francie (pod odchodu Sarkozyho). Ale i tam záleží situace na elitách.

Rozmlouval Michail Ťurkin

Pramen:  Nevsko vreme

Zdroj: http://www.warandpeace.ru/ru/commentaries/view/66018/ překlad vd