Děkujeme všem dárcům
za finanční prostředky pro
občany vytopených srbských
měst Obrenovac a Krupanj.
Bylo vybráno přes 27 000 Kč.
Za ně jsme pořídili
polštáře a přikrývky
pro nejchudší z vyplavených.
Děkujeme i za dar školních brašen.
Zde si můžete prohlédnout foto
z předávní vašich darů.
Ještě jednou díky za vaši štědrost.



Právě připojeni - hostů: 162 

DOPORUČENÉ KNIHY

Alexander DORIN

SREBRENICA





Právě (19.12.2013) vyšla výborná kniha.

Alexander Dorin, Švýcar s jihoslovanskými kořeny, odhaluje snad největší mediální a politický podvod, který byl na nás dosud spáchán. Českému čtenáři přináší mnoho otřesných faktů a dosud chybějících informací. Kniha zároveň nepřímo ukazuje na hanebnou úroveň české mediální scény. Její čtení nedoporučujeme zarytým pravdoláskařům. Mohla by u nich vyvolat silnou depresi či infarkt.

Po přečtení se budete na svět dívat docela jinak.

Cena: 330 Kč + poštovné+balné



Objednávky na:

http://www.amabilis.cz/botanika/eshop/0/0/5/125-SREBRENICA




DOPORUČENÁ KNIHA:



Prof. Dr. Rajko Doleček

Necenzurované obrazy II.





Kniha plná faktů z nedávné historie Evropy, jejichž zveřejnění se mnohým mocným dnešního světa nelíbí. Ukazuje na pravé viníky posledních balkánských válek a krvavého rozpadu Jugoslávie. Čtení této knížky vás nenechá lhostejnými.




Visits today: 102
Visits total: 489049
  • Kosovo
  • Kosovo
  • Kosovo
  • Kosovo
Washingtonu nezáleží na Bosně a Hercegovině Tisk Email

Pátek, 3. února 2012 /  / Thomas Flaming



S Novým Reportérem hovořil Thomas Fleming, předseda Rockford Institutu a redaktor magazínu Chronicles v americkém státě Illinois. Jde o jednoho z předních politických analytiků paleokonzervativní orientace v USA. Je třeba dodat, že příznivci této školy trvají na své loajalitě k zásadám původního kozervativismu a distancují se od neokonzervativismu, který nabyl velkého vlivu v posledních několik destetiletí ve Washingtonu.

Na začátku rozhovoru pro NR, realizovaného během jeho návštěvy v Banja Luce, se Thomas Fleming vyjádřil ohledně dilematu - zda současná situace v Bosně a Hercegovině představuje úvod do zesíleného angažování Západu v této zemi, nebo náznak definitivního rozpadu BaH: „Cokoliv se stane, domnívám se, že ve

Washingtonu to vyvolá stále menší zájem o dění na prostoru západního Balkánu. USA momentálně mají více starostí okolo Číny. Vždyť posíláme oddíly do Austrálie, abychom Čínu vyprovokovali. Máme starosti kvůli tomu, co jsme udělali, když jsme vyvolali Arabské jaro a Egypt předali pravděpodobně do rukou islámských fanatiků. Možná to samé děláme i se Sýrií a Libyí.

Máme tedy hodně toho, kvůli čemu máme mít obavy, i když je zcela jisté, že pokud by si prezident Obama mohl vybrat, pravděpodobně by vás všechny učinil otroky vlády v Sarajevu. Ale on nemá za sebou Kongres. Dále, podle anket veřejného mínění, Obama má velmi malou podporu. Když to všechno má na zřeteli, pak Obamu příliš moc nezajímá, co se tady děje, stejně jakož ani vládnoucí vrstvu v USA. Byla doba, kdy bývalá Jugoslávie byl středem vesmíru, a to znamenalo, že jsme vás museli bombardovat. Ale toto období skončilo. Nyní máme válku v Iráku, o které tvrdíme, že skončila a že se stahujeme, ale tomu uvěřím, až to uvidím, protože násilí tam bude stále více. Máme válku v Afghánistánu. Máme výhružky ze všech stran. Skutečně, jedině muslimům a možná ještě Chorvatům v Americe záleží na tom, co se tady odehrává. V Bosně a Hercegovině nelze získat politické body. Jestli nějaký zájem v souvislosti s tím je, tak jde o postoj: Tito lidé mají žít spolu a mít se rádi. Taková šťastná Bosna. Ale i ti, kdo tak říkají, neudělají pro ten plán nic. A to je dobrá zpráva.“

Nový Reportér: Jak se tady potom díváte na některá prohlášení amerických představitelů, že USA nedovolí zavírání OHR (Office of high representative for BiH – Úřad vysokého představitele pro Bosnu a Hercegovinu)?

Fleming: Upřímně, nevím, jak jsou tato prohlášení pravdivá. Věci mívají svůj vlastní život (průbeh) – začnete něco blbě, a pak to tak pokračuje na věčnost. To se může stát. Tento prostor kdysi byl nabitou pistolí, a nyní je spíše jako puchýř v ústech – irituje, ale není smrtelný. Pokud Washingtonu na něm záleží, bude podporovat integraci. Ale Washingtonu na něm nezáleží.

Co Brusel?

Myslím si, že Brusel má větší zájem. Belgie a Evropská unie byly vytvořeny, aby setřely etnickou příslušnost. Lidé nechápou, že belgický národ neexistuje. Existují ti, kteří mluví francouzským a ti kteří mluvý holandským jazykem. Oni se nemjí rádi, nesouhlasí. Výrazná většina holandsky mluvících obyvatel si přeje nezávislost. Belgie svého času vznikla pod vlivem Anglie, která tímto způsobem zabránila Francii vzít si část území, na ketrém žije francouzsky mluvící obyvatelstvo. Ta země je nesmysl. Má zkorumpovanou degenerovanou vládu. Je to skutečně blbé místo, ale zároveň dokonalé. Brusel je perfektní volba pro střed Evropské unie, neboť Belgie je model pro EU. Tato země je vytvořena tak, aby eliminovala etnickou příslušnost. Stav myšlení v Bruselu tedy sugeruje, že národní státy, se skutečnými národy a skutečnými jazyky jsou něco špatného. Oni potřebují nějakou freak-show se třemi, čtyřmi etnickými skupinami.

Na druhou stranu při současné ekonomické krizi v EU, se musí starat o jiné věci. Poznamenal jsem si, že jeden představitel Evropské unie při nedávném rozhovoru, odpověděl na otázku tykající se Srbska: „Máme jiné věci na starosti.“ Ale to je dobře. V souvislosti s tím, podotknul bych skutečnost, že prezident Srbska Boris Tadić zaměřil veškeré své úsilí na členství v EU. To znamená, že vy v Republice Srbské další čtyři – pět let nebo možná i deset, budete mít trochu prostoru na dýchání. Já bych toho využil.

Jakým způsobem? Směrem, který nedávno naznačli prezident RS Milorad Dodik, když na jednom shromáždění v Itálii zmínil možnost rozchodu s BaH?

Myslím si, že je to možnost, která by se mohla stát, ale se domnívám, že není moudré to říkat. V politice Srbové neumějí dost dobře lhát, i když to dost dobře umí v businessu. Postaví se a říkají takové šílené věci, vyhrožují tím, co udělají, a z toho jsou všichni ostatní namíchnutí. Dodik by měl říci: „Samozřejmě, budeme pokračovat ve spolupráci s našimi chorvatskými a bošňackými partnery, musíme dále pracovat v souladu s Daytonem…“ Jednoduše – bla, bla, bla. A zároveň mají pracovat na tom, aby Republika Srbská byla jediným místem na světě, kde srbství žije.“

Jaké jsou šance, aby srbství žilo na Kosovu? Jak pozici tamních Srbů ovlivňují současné relace Srbska s Bruselem, poznamenané odložením statusu kandidáta do EU na březen 2012?

Jestli EU v tom momentě dá Srbsku zelenou, byl by to smrtelný rozsudek pro Srby na Kosovu. Všichni víme jaká je cena získání zelené – Srbsko by muselo říci, že Kosovo není Srbsko a že kosovští Srbové, jestli chtějí, mohou se vystěhovat do Srbska.  Za takových okolností je možné, že srbská strana získá některé menší výhody, avšak nakonec by se Srbsko muselo Kosova zříci. Je jasné, že Tadić by to rád udělal, ale Brusel si to nepřeje. Brusel jednoduše Srbsko nechce. Opakuji, myslím si, že je to dobrá věc. Lidé, kteří hlasovali pro Tadiće si tak nemyslí. Mimochodm, dodal bych, že do momentu, kdy členství Srbska přijde na řadu, se EU možná i rozpadne. Bankéři v Evropské unii už připravují plány pro takový scénař a hromadí rezervy ve zlatu.

Nepřipomíná to trochu případ Turecka, které si EU nepřeje, ale stálé mu něco slibuje?

Ano, trochu připomíná, krom toho, že si myslím, že v případě Turecka existují státy, které si rozhodně a otevřeně tuto zem v EU nepřejí. Francie trvá na tom, aby Turecko uznalo, že spáchalo genocidu na Arménech. Jsem si jist, že i Německo na nejvyšší úrovni si Turecko nepřeje. Ve své vlastní zemi jich mají příliš.

V roce 2002 se uskuteční prezidentské volby v USA. Existují v Republikánské straně kandidáti, kteří by mohli zvítězit nad současným prezidentem Barakem Obamou.

Nikdy dříve jsem nezaznamenal, že republikánští kandidáti jsou tak špatní. Myslel jsem, že jejich dva doposud nejhoršími kandidáty jsou Robert Doll a John McCain. Ale v porovnání s nimi jsou skoro všichni současní republikánší potencionální kandidáti směšní. Strana by se jich měla zbavit, a to se dá říci i o Michele Bachmannové a Newtu Gingrichi. Znám Newta. Peggy Noonanová, bývalá spisovatelka proslovů v Republikánské straně napsala jeden velmi dobrý článek pro Wall Street Journal. Ji  zvláště nemám rád, ale ona je insider mezi republikány a napsala, že nezná ani jednu osobu, která kdy pracovala pro Newta Gingriche, a že není vyděšená možností, že on by se mohl stát prezidentem.“ Všichni lidé, se kterými pracoval v Kongresu, jeho bývalý kádr, říkají, že on je psychicky nestabilní osoba, lhář, zřejmě podvádí každou ženu, se kterou je. Podvádí dokonce i ty ženy, se kterými podvedl svou manželku.

Jak to, že Newtu Gingrichovi se tak dobře vede v anketách?

To dostatečně svědčí, jací jsou republikánští kandidáti. Poslední dobou píši sloupce pro Daily Maily z Londýna, a ti chtěli, abych se věnoval stranickým volbám. Upřímně, nebýt jich, všechno bych ignoroval. V jednom z těch sloupců jsem napsal, že to je jako hudební show s hvězdou, kterou je v tomto případě Mitt Romney s řadou dívek – kandidátů – které vyzývá k tanci. Pokaždé bodové světlo reflektoru ozáří někoho z nich Hermana Caina, Ricka Perryho … Ti odtancují svou část a vrací se zpět. Je to zoufalý pokus najít někoho dalšího vedle Mitta Romneyho. Nikdo nemá rad Mitta Romneyho. On je inteligentní, má dobré manýry, sebekontrolu, zkušenost ve vedení, ale nikdo neví, v co věří nebo zda vůbec v něco věří. Za druhé, je bohatý. Američané nemají rádi bohaté. My bychom chtěli být bohatí, ale on je rozmazleně bohatý. Tedy, zoufale se snaží najít někoho jiného, a procházejí se mezi všemi těmi strašnými postavami.

Na příklad?

Myslel jsem si, že Herman Cain je nejsměšnější kandidát, kterého jsem kdy viděl. V demokratické straně ve státě New York mají člověka, který si vystačí s jediným prohlášením: „Nájmy jsou šíleně vysoké!“ A to je vše. V debatách o funkci guvernéra to říkal. Tak jeho stranu v New Yorku pojmenovali – „Strana - nájmy jsou šíleně vysoké“. On je demokratický dvojník Hermana Caina. Cain nemá žádné politické zkušenosti a všechno co dělal je, že prodával  junk-food, jídlo, které by nikdo neměl jíst, hrozné pizzy a hamburgery. A to má být ten správný člověk, to má být ten kandidát?! Vědělo se i dříve, že nevydrží, že existuje příliš afér spojených s jeho jménem. Dále Rick Perry. Znám hodně republikánů z Texasu. Mám rád Texas, je můj oblíbený stát, jezdím tam několikrát do roka. Ale neznám žádného republikána z Texasu, který si myslí, že by Perry měl být prezidentem. Říkají, že je moc dětinský, že nekontroluje své emoce. Jednoduše nemůže dělat tuhle práci.

Ron Paul?

Líbí se mi Ron Paul. Znám ho, považuji ho za přítele, obdivuji ho a respektuji. Myslím si, že nebude prezidentem, ale budu pro něj hlasovat na stranických a prezidentských volbách. Ne kvůli tomu, že věřím všemu, co zastává, ale proto, že vím, že on v to věří. On opravdu věří v to, co říká, a říká to, v co věří. Mezi republikány se mi ještě líbí guvernér Wisconsinu Scot Walker a způsob, jakým se postavil odborům. Neboť, v USA můžeme vidět zápas mezi lidmi, kteří platí daně a těmi, kteří utrácejí peníze daňových poplatníků, hlavně vládních zaměstnanců a lidí na sociální pomoci. Naše zem se mění v Řecko či Mexiko tak, že půlku tvoří daňoví utráceči, a druhou půlku lidí, kteří daně platí. To je velmi závažná otázka, která vyvolala revoltu ve Wisconsinu. Nakonec, tamní guvernér navrhl zákon, který brání odborům pracovníků veřejného sektoru, aby kolektivně jednatli. Kvůli tomu se dokonce pokusili zrušit volby na guvernéra.

Jak se republikáni ocitli v kádrové krizi, o které mluvíte?

Před posledními prezidentskými volbami se mě v nějakém televizním rohovoru, v amerických médiích zeptali – kdo bude dalším prezidentem? Na tuto otázku vždycky odpovídám stejně – bude to nejhorší prezident v amerických dějinách, ať už to bude John McCain nebo Barack Obama jak to tehdy vypadalo. S odstupem si myslím, že Obama je o něco horší, než by to byl John McCain, ale nyní je to irelevantní. V každém případě, je možné, že následující mandát bude pro Ameriku ten nejhorší, ať už prezidentem bude Obama nebo nějaký republikán. Pokud v Bílém domě zůstane Obama, může to být jen horší, neboť je mentálně zamotaný ? Je to i vidět, je nervózní, nešťastný, myslí si, že lidé neoceňují všechno, co pro nás udělal. Například zabití Usámy bin Ládina. Jakoby to udělal sám osobně.

Krom toho, jsem výrazně vůči islámu tvrdý. Domnívám se, že by se jim neměl povolovat vstup do naší země, měli by se deportovat, ale nemyslím si, že máme chodit po světě a ilegálně vraždit lidi. Chyťe je a postavte před soud.

Představitel Demokratické strany, donedávna guvernér Illinoisu Rod Blagojevich, známý i v našich krajích, byl odsouzen na 14 let vězení. Jak se díváte na takové rozuzlení?

Ten byl vždycky trouba. Celou dobu jsem sledoval jeho kariéru. Málem jsem s ním a Jessem Jacksonem jednou přijel do Bělehradu. Blagojevich je notorický zloděj, ale i jeho republikánský předchůdce byl zloděj. Guvernérů, kteří skončili ve vězení, je v Illinoisu více, než v kterémkoliv jiném státu. Jinak, myslím si, že 14 let je příliš. Všichni naši politici jsou takoví. Tolik dostal, protože se pokusil prodat senátorské místo Baracka Obamy. No a co. Vždyť to místo bylo na prodej, ať už guvernérem byl kdokoli. Jesse Jackson junior se ho pokusil otevřeně koupit. Jestli je ve vězení Blagojevich, měl by tam být i Jeese junior. Je členem Kongresu, ale může jít do vězení. Myslím si, že žalobce i soudce z Blagojeviche chtěli udělat exemplární případ. Domnívám se, že to není spravedlivé. Nelíbíš se mi, protože jsi Srb se směšným účesem, takže z tebe udělám příklad. Blagojevich vypadá jako nejhorší druh černohorského politického gangstera v úzké kožené bundě, pod kterou, očekáváte, že uvidíte pistoli. V srbské komunitě v Chicagu jsem slyšel, že jeho rodiče jsou slušní lidé. Ale jeho žena Patricie patří do klanu politických gangsterů z Illinoisu.

Americká a také zdejší média často zmiňují její rozsáhlé politické a obchodní kontakty?

 

Má dobré kontakty v samotné špičce tamní Demokratické strany. Ona je děsná stejně jako on, když si poslechnete nahrávky jejich telefonických rohovorů, které pořídila policie, uslyšíte jen: „Jeb… ti to, jeb… ti tohle, budu ti jeb… to a to.“ Oba takhle mluví -  dvojice úžasných šarmantních lidí. Ale, jeho „zločin“ je směšný. Blagojevichův předchůdce, republikánský guvernér, v době kdy byl státním sekretářem v Illinoisu, aby nasbíral peníze, prodával řidičáky nelegálním imigrantům, kteří neuměli ani číst. Jeden z těch imigrantů, při řízení kamionu srazil pětičlennou rodinu. Nikdo nepřežil. To je závažná věc. Prodej Obamova senátorského místa je směšný. Blagovjevich je jen laciný darebák, ale takoví jsou všichni v chicagské politice, a proto žádného z nich nesmíš volit, aby se stal prezidentem USA. Richard Daley, Rahm Emanuel, Rod Blagojevich, Barack Obama – všichni jsou součástí stejné chicagské mafie. Všichni jsou zloději a všichni v Illinoisu to vědí.

Měla by se brát vážně prohlášení Hillary Clintonové, že se v případě dalšího Obamova mandátu, stáhne z politické scény?

Zaprvé, neexistuje jedinný důvod, kvůli kterému bychom měli věřit čemukoliv, co ona řekne. Ale ona se pravděpodobně cítí dotčeně. Myslím si, že očekávala, že by jí strana konečně měla říci: „Hillary, ty musíš být náším prezidentským kandidátem, neboť tento klaun věci pořádně zbabral.“ Ale to se neděje. Nevím, kdo rozhoduje v Bílém domě. To není Obama, neboť on nic neví. Není to ani Hilary, protože ani ona nic neví. Kdysi to byl Rahm Emanuel, ale ten je současně primátorem Chicaga. Emanuel dělal kroky... Při jedné příležitosti Emanuel nasadil své lidi do kanceláře ministra spravedlnosti Ericka Holdera, aby ho šmírovali, a zabránil mu udělat blbce ze sebe a celé administrace. Kdo rozhoduje pro Hillary? Ona chodí kolem a vypouští směšné zvuky: „Tyto volby nebyly férové, ohrožujete práva žen …“ Kromně dštění proslovů, o zahraniční politice ona neví o nic víc, než věděl její manžel – což jest zase nic. Má určité problémy se svými postoji. Za prvé, je feministka, za druhé je promuslimsky orientovaná. Jeden z důvodů, proč není prezidentkou USA, je i ten, že je natolik promuslimsky prodchnutá, že jí bohatí Židé v Americe nechtějí dát peníze. V Hollywoodu se rozhodli penězmi dotovat Obamu, ale nenapdalo je, že ani on nemá rád Izrael. Když Clinton byl prezidentem, Hillary měla projevy, ve kterých vyjadřovala sympatie vůči Palestincům. To se nedělá. To není role první dámy, takže jí američtí Židé nikdy nevěřili. A mají pravdu. Když jde o její vztah k Balkánu, je výrazně antisrbsky naladěná, jak kvůli promuslimské orientaci, tak i kvůli manželovi a jeho dědictví.

Kdo by ji mohl vystřídat? Někdo ještě nevýhodnější pro Srby, nebo alespoň někdo, komu na Balkánu nezáleží?

Kdokoliv. Ona není kompetentní osoba. Podívajte se, kdo jsou lidé, v jejichž popisu práce stojí, že zastupují naše zájmy a podívejte se na jejich reference. Jaké reference má Hillary Clintonová? Jeden senátorský mandát. To není nic. Její politická kariéra je založena na skutečnosti, že spala s Billem Clintonem v místnosti, ve které se nachází proslulý „červený telefon“.

Jak se ve Washingtonu dívají na Arabské jaro nyní po výhře islamistických stran ve volbách v Egyptě, Tunisu, Maroku? Byl takový vývoj součástí plánu USA nebo se věci vymkly kontrole?

Egyptská armáda udělala velkou chybu, když se zbavila Mubaraka. Museli nám říci, abychom zabrzdili. Ve Washingtonu nepochopili, že svržením Mubaraka otevírají dveře nejen Muslimským bratrům, ale i selafistům a dalším radikálním muslimským hnutím. To museli vědět. Myslím si, že jsme tam přišli a zkorumpovali je. State Departement ty demonstranty přivezl do Ameriky do NewYorku, školil je k využívání nových technologií. Myslím si, že v administraci USA nevěděli co dělat. Někteří chtěli situaci ignorovat. Obama zcela jistě chtěl demonstrantům pomoci, stejně jako Clintonová. Myslím si, že současná politika State Departementu je podporovat umírněné islamistické hnutí, jak nyní charakterizují Muslimské bratrstvo. Ještě před třemi měsíci, Muslimští bratři byli považováni za radikální hnutí, a nyní je ve všech médiích nazývají umírněnými. V době studené války jsme měli „politiku zrcadla“. Ve Washingtonu kdysi sledovali vedení v Kremlu a řekli: „My máme umírněné a radikální, oni mají umírněné a radikální. Budeme hledat přátele mezi umírněnými.“ Jakoby v Kremlu umírněných tehdy bylo. Nesmysl. Stejný případ byl v zemích, jako je Vietnam nebo Nikaragua.

Uplatňuje USA tuto „logiku“ i dnes na Blízkém východě?

Amerika tehdy rezonovala – my pravděpodobně nemůžeme dosadit naše lidi k moci, a i kdybychom to mohli, tak to neuděláme. Ale podpoříme umírněné marxistické strany. A to se opakuje – nikdy nepodporujeme naše přátele, ale jen takzvané umírněné nepřátele, neboť věříme, že je to bezpečnější. Myslím si, že ve Washingtonu znovu přijali tuto myšlenku. Jelikož je nyní islám novým nepřítelem, uplatňují ji na islám. My podporujeme umírněná hnutí, takže Muslimští bratři musí být umírněné hnutí. Jediný problém je ale v tom, že oni to takoví nejsou. Jaký je rozdíl mezi nimi a některými radikálnějšími hutími jako je Hamas? Rozdál je v tom, že Muslimští bratří tvrdí, že věří v demokratické volby. Jaký je jejich konečný cíl? Stejný – zákon šaría. Myslím si tedy, že se to všechno děje proto, že lidé v USA, kteří o tom dnes rozhodují, jsou opravdu hloupí, stejně jako byl State departement v někdejším vztahu vůči komunistům. Zase jsou otroky ideje, že je možné domlouvat se s „umírněnou stranou“.

Vstoupí USA nebo Izrael v dohledné budoucnosti do války s Iránem?

Myslím si, že postoj Washingtonu je nedovolit, aby to Izrael udělal. V době první války v zálivu jsme používali argument – my to uděláme pro Izrael. Ale jestli Izrael napadne Irán, vše se změní. Ve všech arabských státech, které říkají, že Irán to přehnal, budou vlády svrženy, jestli se nepostaví Izraeli. To vyvolá největší válku na Blízkém Východě. To by moc chytrý krok nebyl. Co Amerika ohledně této otázky udělá? Irán je velká a velmi nebezpečná země. Netroufáme si tam vést pozemní válku. Mohli bychom ji vyhrát, ale co potom? Bylo by to desetkrát horší než v Iráku. V Iráku alespoň byly strany, které nenáviděly Saddáma, ale v Iránu nic takového není. Obvykle se velmi výrazně zasazuji o mír, neboť nevěřím válkám naší vlády, takové jak je momentálně sestavena. Ale, myslím si, že jsme měli být ve válce s Iránem již od doby administrace Jimmyho Cartera, když unesli americké státní občany a drželi je jako rukojmí. Tehdy Carter vyslal ty hloupé tropické vrtulníky, které havarovaly v poušti. Tehdy jsme měli udělat alespoň važné vzdušné útoky, ne na Teherán, ale proti iránským vojenským oddílům. Dnes si USA nepřeje zajít příliš daleko, neboť v tom případě destabilizují  celý region, stejně jako jsme pří útocích na Irák - vytvořili Irán. Irán je součástí našeho problému, stejně jako Afghánistán. Nechci, abych zněl jako rasista, ale Iránci jsou lidi, kteří ve světě jsou nejméně hodní důvěry.

Kvůli čemu?

Oni si myslí, že je chybou mluvit pravdu. Mám některé iránské přátele, kteří si myslí, že je hloupé mluvit pravdu. Ještě když s nimi vyjednával Carter, oni mu denně lhali. Nám je nyní, když tomu nerozumíme, s nimi těžko. Velice málo lidí v State Departementu a CIA chápe Irán. Taková situace je těžká i pro Iránce, neboť i oni si myslí, že ostatní nejsou důvěryhodní a upřímní. Takhle to už moc dlouho dál nepůjde a domnívám se, že k válce dojde, ale tentokrát spoušť zmáčkne Izrael, navzdory úsilím Ameriky. Nedávno Benjamin Netanjahu při vystoupení v Knesetu řekl: „Co je proboha s Barackem Obamou? Co je s těmi lidmi? Copak si opravdu myslí, že podpora arabské revoluce v Egyptě přinese něco jiného, než to, že přivede ty šílence k moci?“ Nazval je naivními a ignoranty. Netanjahu je velmi nebezpečný člověk, protože lehce zmáčkne spoušt, je temperamentní. Zároveň je velmi chytrý, ale není úplně stabilní. Netanjahu bude tlačit dále, a když my v Iránu něco neuděláme, obávám se, že to udělá on. Ale tento problém způsobila tato administrace sama.

 

Rozmlouvali: D. Kovačević a S.Bižić

Zdroj:  Nový Reportér, 28. 12. 2011

http://www.novireporter.com/look/reporter/nr_home.tpl?IdLanguage=11&IdPublication=2&NrIssue=459 překlad NK